Základní nátěr pro olejomalbu
Na mých workshopech jsem si všimla, že pro mnoho lidí není jasný význam základního nátěru podkladu a jak důležité jsou vlastnosti tohoto nátěru pro pohodlí práce, konečný výsledek a bezpečnost malby. Toto téma je pro umělce malíře velmi důležité.
Mnoho začínajících umělců zcela podceňuje důležitost základního nátěru pro svůj obraz, vezme první plátno, které koupí v obchodě, často je velmi levné a nekvalitní a maluje. To je asi stejné, pokud byste chtěli postavit dům na jakémkoli místě, které se vám líbí, a bez základů.
Začínající umělec často nechápe, proč barva na některých plátnech buď příliš klouže po povrchu, nebo štětec drhne. Práce pak se může druhý den stát nudnou a nepopsatelně bělavou nebo může být dokonce pokryta nepochopitelnými skvrnami. Myslím, že mnoho umělců to zná. Tak se chová nesprávně ošetřený podklad nebo špatně vybraný podklad v obchodě.
Stručně řečeno, jakýkoli základní nátěr je první vrstva na jakýkoli povrch, aby se vytvořila silná přilnavost vrchních vrstev barvy k podkladu a vyrovnala se jeho savost. Ale základní nátěry pro olejomalbu mají určitá specifika.
Olejomalba je nanášení olejových barev na jakýkoli povrch. A tyto povrchy mohou sloužit jako různé podklady – obvykle lněné plátno, bavlněné plátno, karton, dřevěná lepenka, papír, sololit, omítnutá stěna atd. Tyto povrchy jsou zpravidla velmi savé a nelze je natírat bez nanesení základního nátěru. V opačném případě se většina oleje z barvy vsákne do základu, čímž zůstane pigment bez pojiva. Taková malba nebude vůbec mechanicky pevná, její barvy ztratí lesk, vyblednou a budou nevzhledné. Znatelná bude i změna tónu a odstínu barev. Navíc olej, který pronikl do podkladu, například do plátna, kartonu nebo bavlněné látky, jej může časem zničit. Olej z barvy proniká do celulózy a volné mastné kyseliny obsažené v oleji ji částečně ničí. V důsledku toho se celulóza stává křehkou a při mechanickém namáhání snadno praskne.
Chcete-li izolovat základnu od olejové barvy, abyste jí dali určitou barvu a vlastnosti, potřebujete základní nátěr. Může být hladká nebo strukturovaná, kluzká nebo drsná, přiměřeně čerpající olej z barev nebo jej vůbec neabsorbovat. A nejdůležitějším úkolem základního nátěru je zajistit pevné, spolehlivé spojení mezi podkladem a obrazovou vrstvou.
Pro každý malířský úkol a techniku je vhodné zvolit vhodný základní nátěr, který usnadní a urychlí práci.
Je důležité se naučit či vybrat již hotová kvalitní základní plátna vhodná pro váš malířský styl, naučit se základní nátěr, případně se naučit upravit prodávané nepříliš kvalitní povrchy.
V tomto článku nebudu řešit jak se napíná plátno na blind rám. Pro začínajícícho malíře to není. Je tam příliš mnoho nuancí. A pokud to někdo zkusit chce, může si najít na YouTube nějaký postup, je jich tam vrchovatě. Proto jsem v posledních letech dospěla k jednoduchému nátěru komerčního plátna. Ušetříte tak spoustu času a hlavně máte vždy jistotu ve výsledku. Ale myslím si, že pro každého olejomalíře je velmi užitečné, když si může samostatně vyrobit základní nátěry pro své úkoly. No, nebo alespoň pochopit, jak základní nátěr funguje a jak ovlivňuje konečný výsledek práce malířské.
Co má za úkol zajistit základní nátěr
Jedním z úkolů základního nátěru je izolovat povrch (například nějakou látku) od oleje z barev. Druhým nejdůležitějším úkolem je spolehlivá adheze, lepení (vědecky – adheze) olejové barvy k podkladu. Jak to zajistit? Naproti tomu, olejová barva je barevný pigment a různá plniva obvykle rozpuštěná v lněném oleji. Olej z nanesené barvy by měl částečně proniknout do podkladu, zafixovat se a vytvořit spolehlivé spojení s povrchem. A zde je velmi důležité najít správnou rovnováhu v tažných vlastnostech základního nátěru podkladu – olej by neměl moc prosakovat a zároveň by základní nátěr neměl být zcela nenasákavý.Pojivo v základním nátěru, kterým může být lepidlo, akrylový polymer nebo jiná složka, po zaschnutí uzavírá mezery mezi pevnými částicemi plniva, které tvoří jeho složení. Například mezi částicemi bělidla, křídy, kaolinu atd. S malým množstvím pojiva lze zaschlou vrstvu základního nátěru přirovnat k „savému papíru“, kam s různou intenzitou půjde olej z barev. Někdy je to vyjádřeno tak jasně, že je dokonce obtížné pracovat – štětec se zastaví uprostřed pohybu v okamžitě houstnoucí barvě. Možná to někdo musel cítit. Je důležité pochopit princip – čím méně pojiva v základním nátěru, tím více „táhne“. Čím více pojiva je v základním nátěru, tím menší je možnost úniku oleje do ní. Hm, rovnováha se hledá těžko.
Hladký základní nátěr, který vůbec neabsorbuje olej (jako je olejový základní nátěr), není schopen vytvořit dobrou přilnavost k olejové barvě. Obrazy, zejména obrazy na trupu, které jsou objemné, se z takového povrchu mohou časem jednoduše odloupnout. A pracovat na takto připraveném povrchu je velmi nepohodlné – barva klouže po povrchu jako sklo nebo olejová tkanina a štětec neustále škrábe barvu až k základně.
Druhým extrémem je vysoce tažný nebo nekvalitní základní nátěr. Malbu zmatňuje, snižuje její tónový kontrast a v extrémních případech olej v tmavých místech prosakuje na zadní stranu plátna, což je nepřípustné. Na takovém povrchu je obtížné pracovat – barva příliš zhoustne a vybledne. Při nerovnoměrné tažné schopnosti základního nátěru nebo při nesprávné aplikaci se na ploše objevují vybledlé skvrny. Někdy se objevují jako mnoho malých tmavých skvrn na uzlech plátna. V oblasti s normální absorpcí barva dobře přilne, ale na poškozených místech olej silně proniká do země a zanechává matný ztmavlý pigment ve formě špinavého místa nebo malých nepříjemných skvrn. Myslím, že tohle zná každý. A to se bohužel často neobjeví hned, ale až po mnoha hodinách nebo dokonce druhý den, což nejen zkazí malbu, ale vlastně celé malování jde vniveč.
Dejte pozor na nekvalitní plátna
Mnoho začínajících umělců maluje na tyto druhy nekvalitních povrchů roky a nechápe důvod svých neúspěchů.
A v zásadě za to často vinu nese výrobce. Pokud je plátno určeno pro malbu akrylem, to je jedna věc. Ale pokud je na zakoupeném plátně nebo kartonu uvedeno „pro olejomalbu“, je takové chování základního nátěru nepřijatelné. Dobrý, silný, vícevrstvý základní nátěr určený pro olejomalbu a správně nanášený je poměrně drahý a bezohlední výrobci na něm často šetří. Šetří především na počtu vrstev základního nátěru a na procentech pojiva v jeho složení – například drahý akrylát v akrylových základních nátěrech. To se týká například levných čínských pláten, dnes prodávaných pod mnoha ruskými značkami. Taková plátna se nevyplatí kupovat, nebo je třeba vědět, jak je upravit. Jak to udělat?
Obecně o přípravě podkladu
Před základním nátěrem se povrch zpravidla lepí. To je téměř povinná operace, několik vrstev lepidla ucpává póry, vyrovnává absorpční vlastnosti povrchu a připravuje jej na základní nátěr. Při klížení jde jen o lepidlo, nepoužívají se žádné pigmenty, ani plniva. Obvykle se použije želatina, lepidlo na dřevo nebo rybí lepidlo-klih, antiseptikum a změkčovadlo.
V kostce vám řeknu o typech a vlastnostech čtyř hlavních základních nátěrech pro olejomalbu, některé se již neužívají.
Základní nátěry pro olejomalbu
jsou obvykle: lepidlo, olej, emulze a akryl.
1. Staré tradiční lepidlo základní (kostní nebo rybí klíh). Bez změkčovadla jde o docela křehký nátěr. Bez antiseptik může obraz časem zplesnivět a malbu zničit. V dnešní době je málo využívaný pro svou vrtkavost a nepředvídatelnost. Přesto se s ním můžete setkat u starých mistrů, věrným starým postupům. Obrazy v minulosti byly takto často ošetřovány a i v dnešní době se stále ještě tato technika používá, známý je nátěr želatinou..
2. Pak tu máme mastný nátěr. Je noční můrou restaurátora. Obvykle se jedná o roztok zinkové běloby ve lněném oleji. V dnešní době se také málo používá kvůli špatné přilnavosti k barvám a nutnosti dlouhé expozice před lakováním – od jednoho do dvou let. Jednou z výhod tohoto základního nátěru je, že malování na něm je krásné, zachovává si vysokou tonalitu a sytost, protože olejové barvy na něm prakticky nevyblednou. Olej nejde do vnitřku, zůstává na povrchu, tím je zachována krásná olejová bohatost malby, ale nevýhodou je špatná přilnavost. Barvy nemají kde zakořenit. Impasto, korpusová malba na takovém podkladu vůbec nevydrží. Obrovské množství starých maleb bylo zničeno tímto typem půdy.
3. Emulzní primer je roztok oleje ve vodním lepidle v různých poměrech. Z hlediska nasákavosti se pohybuje někde mezi lepicími a olejovými základními nátěry. Čím méně oleje a více lepidla ve složení, tím vyšší je nasákavost takové půdy. A naopak. Tento poměr reguluje jeho tažnost a podle toho i lesk nebo matnost malby. Vyrobit takovou směs svépomocí a kvalitně je poměrně obtížné. Emulze je navíc při přípravě nestabilní, rychle se odděluje a nelze ji skladovat. Základní nátěr je dobrý, ale také se stává minulostí a nahrazuje jej technologicky vyspělejší akrylové základní nátěry.
4. Akrylový základní nátěr. Existují dva typy – univerzální středně tahové a vysoce tahové Gesso. Gesso (neboli gesso) obsahuje málo akrylu a hodně sádry nebo křídy, a proto je poměrně křehké a silně absorbuje olej. Pro svou křehkost se lépe používá na tvrdé podklady a používá se ve speciálních technikách olejomalby. Pro většinu druhů olejomalby je vhodný univerzální akryl. Je vhodná i pro malbu akrylem a temperou, proto se jí říká univerzální.
Umělecký akrylový šeps, základní nátěr je neprůhledný a rychle schne. Časem je stabilní, což je velmi důležité, nežloutne a zůstává elastický. Za více než 50 let své historie nebyly zaznamenány žádné změny. Poskytuje vynikající přilnavost k olejovým barvám, protože olej z barev může být částečně absorbován do jeho povrchu. V dnešní době jsou akrylové univerzální základní nátěry považovány za nejlepší základní nátěry pro olejomalbu. Mezi mnoha výhodami tohoto základního nátěru je také jedna nevýhoda – může způsobit prohýbání plátna kvůli jeho vysoké elasticitě. Proto opatrně, nepřehánět s množstvím vrstev.
Doufám, že jsem probrala to důležité
Proto začínajícím malířům doporučuji používat akrylový šeps. Pokračujeme, je třeba probrat celou problematiku.
Jak si vybrat v obchodě hotové plátno
Asi 80 % pláten prodávaných v našich obchodech jsou akrylové primery. Méně obvyklé jsou emulzní primery a naprosto vzácné jsou pro specialisty olejové a a adhezivní primery.
Ať už se plátno prodává v roli, bavlněná látka, syntetika nebo len, základním nátěrem je pouze přední strana bez konců – to není tak důležité. V každém případě může být plátno různé kvality.
Prvním ukazatelem je cena. Velmi nízká cena by vás měla upozornit, že zde se ušetřilo buď na plátně, nebo na složení primeru, na technologii nanášení primeru a klížení nebo na všem najednou. Dobrý akrylový základní nátěr se aplikuje až do sedmi tenkých vrstev s přirozeným schnutím. Alespoň to tvrdí nejlepší evropští výrobci. Ale nevěřte tomu u levných pláten.
I v obchodě je potřeba se na látku dívat proti světlu – prostup mezi nitěmi látky je nepřijatelný, zvláčtě jsou -li tam dírky a součky. Plátno musí být pevné. Samotný základní nátěr by neměl být protečen skrz na zadní stranu látky. Také, když přitlačíte prst na plátno, neměli byste slyšet žádné křupání. I mírné křupání je podezřelé, klihu bylo mnoho nebo bylo použito málo změkčovadla.
Takže plátno nekřupe, nesvítí, koupili jste si ho a přinesli domů. Doma můžete celkově kvalitu zkontrolovat pomocí vody. To zahrnuje i kontrolu kartonu opatřeného základním nátěrem a plátna na kartonu. Můžete nastříkat vodu na přední stranu, potřít ji dlaní a uvidíte, jak rychle voda zmizí. V ideálním případě by měl několik minut ležet na povrchu, odpařit se. Bílý základa by neměl ztmavnout od vody – to naznačuje přílišnou absorpci. Jakékoli podezřele rychlé mizení vody svědčí o špatné kvalitě. Je lepší neriskovat a natřít takový povrch znovu šepsem.
Jaký je nejjednodušší způsob, jak připravit kvalitní plátno?
Nejjednodušší je nanést jednu až tři tenké vrstvy (v závislosti na míře nasákavosti) zakoupeného uměleckého akrylátového základního nátěru. Podél a napříč vlákny látky. To lze provést větším štětcem se širokými štětinami, válečkem, čímkoli, co je pro vás výhodné. Můžete použít i jednorázové pěnové houbičky. Šeps si mírně zřeďte vodou. Návod je většinou na etiketě. Hlavní věc je nanést základní nátěr velmi tence. Čím tenčí je vrstva půdy, tím je pružnější. Silná vrstva primeru jednak nevzhledně ucpe póry plátna, ale hlavně může způsobit mikrotrhlinky, ze kterých bude také unikat velké množství oleje. Sušení mezi vrstvami po dobu nejméně dvou hodin. Poté by již během pracovního procesu ani po něm nemělo dojít k žádnému nepříjemnému překvapení. Pro každý případ však před natíráním znovu zkontrolujte savost vašeho povrchu vodou. Povrch akrylového základního nátěru by měl být mírně drsný a matný.
Základní nátěr si můžete vyrobit také sami z dobrého akrylového laku (například lesklý akrylový lak na parkety) a plniv, jako je oxid titaničitý, křída, kaolin pro lehkou drsnost. V tomto případě bude základní nátěr mnohem levnější než ten z obchodu a kromě toho budete moci ovládat jeho vlastnosti – udělat jej více či méně lepkavý, tlustší, hustší atd. Tato kompozice se snadno maluje. Mimochodem, používám pouze vlastní typy primerů a texturových kompozic na bázi akrylového laku. O tom vám povím někdy později.
Akrylový základní nátěr, koupený v obchodě i domácí, se snadno nanáší, vytváří efekty textury atd. Obvykle je základní nátěr vyroben v bílé barvě, ale pokud je to žádoucí, může být různými způsoby dán jakýkoli odstín.
Dotazy
Častým dotazem je, zda proschlou vrstvu šepsu zbrousit. Tento úkon souvisí s tím, že při natírání se vlákna zvlhnou a krátká se postaví, povch se zdrsní. Malíř má má možnost si hladkost povrchu upravit, zbroušením povrch zjemní, vhodné pro velmi jemný styl malby. Pokud malíř maluje postóznějšími vrstvami, hrubší povrch mu nevadí, naopak.
Další častou otázkou je použití emulze na vodní bázi a PVA lepidla jako základního nátěru. Jako základní nátěr není vhodné používat domácí barvy na vodní bázi. I ty nejdražší a nejkvalitnější. Barvy na vodní bázi obsahují nedostatečné množství akrylátu. Výsledkem je v nejlepším případě tahová směs typu Gesso. Ale bez záruky nežloutnutí a dalších problémů v budoucnu, protože úplné složení takových emulzních barev je často neznámé. Umělecký primer má zjednodušené složení, které se obvykle skládá z akrylu, oxidu titaničitého a malého množství jednoduchých plniv, jako je křída nebo kaolin. Stejně jako antiseptikum, emulgátor a některé další potřebné složky. Všechny jsou inertní a chemicky nereagují s barevnými pigmenty.
Je také lepší neriskovat a nepoužívat domácí primery na bázi PVA. Polyvinylacetátová disperze, zvláště nekvalitní, může časem zežloutnout půdu. A to se stane patrným, bohužel, ne okamžitě, ale po čase. Vyzkoušeno osobní zkušeností.
To je vše. Vřele doporučuji prostudovat toto téma trochu hlouběji vzhledem k jeho důležitosti.
Buďte obezřetní a nepodceňujte přípravu podkladu. Neriskujte, vaše práce je důležitá.
Děkuji, že čtete tyto řádky….
Hezký den !
Jsem malířkou a lektorkou malování. Předávám začínajícím malířům samoukům své zkušenosti malířky, s cílem předat lásku k malířskému umění. Lektorská činnost je velmi naplňující, přináší mi spoustu radosti, ráda ji budu sdílet s vámi.