Teorie je teorie, ale fakta jsou fakta

Teorie je poznatek či soubor poznatků o nějakém předmětu, k nimž se dospělo pomocí uvažování. Opakem či doplňkem teorie je faktické poznání. Teorie vychází tedy z poznatků, z faktů zjištěných praktickým zkoušením a ověřováním.

Z toho co jsem nyní uvedla, je zřejmě, že chteme-li teorii pochopit, musíme ji ověřovat, nejlépe prakticky. Pak budeme vědět, jak tato teorie vznikla. Budeme si uvědomovat souvislosti a bude pro nás postupně snadné určit, jak míchat určité odstíny.

 Co nám brání namíchat stejný odstín, jaký namíchal malíř v minulosti nebo  kolega malíř malující vedle nás.

1.  může to být barvami, každý maluje jinými barvami

2. může to být ředidly, oleji, gely – mohou být odlišné 

3. může to být jiným vnímáním barev, vnímání barev má každý jedinec jiné

4. může to být různým úhlem pohledu na malovaný předmět či motiv

5. může to být různou intenzitou světla dopadajícího na naši paletu barev, či malované dílo

6. může to být naší různou náladou, počasím, ročním obdobím a mohla bych pokračovat……

 Tak se tím moc netrapte, namíchejte  odstín, který se nejblíže podobá vaší představě.

Proč barvy s určitým názvem nemusí a často taky nejsou stejné?

– barvy vyrábí celá řada  výrobců na celém světě, v různé kvalitě

– každý výrobce má své receptury, které se obsahově liší

– navíc výrobci se napodobují, ovšem ceny vstupujícícho materiálu ovlivňují záměr i výsledek

– na renomované výrobce se  spolehnout můžete 

– mnohdy stejné názvy barev od dvou výrobců nemají stejnou recepturu

Doporučení:  jeden obraz malujte barvami od jednoho výrobce, většinou výrobci sladí receptury u barev, které vyrábí.

Teorii  barev tedy vnímáme jako vodítko, ale při ní se budeme opírat o zkušenost, kterou máme se svými barvami.  

Co tvoří olejovou barvu

Barvu (tím myslím obsah tuby, kterou kupujete), tvoří pigment, oleje, plnidla, pryskyřičné látky, sušidla a jiné další prvky, které ovlivňují světlostálost, chroma, tažnost, schnutí, oxidaci, jemnost, rozpouštění v ředidlech, trvanlivost a další aspekty. To všechno je v barvách v různých obsahových poměrech, aby bylo dosaženo určitých vlastností.

Často se ptají mí studenti na jednu věc: „Které jsou ty primární barvy?“ Stále odpovídám stejně: „Červená, žlutá, modrá.“ A oni znovu, ale které to jsou. Chtějí odpověď, tohoto typu: to je tato tuba barvy, s  tímto označením. Tak takto to opravdu nejde říci. Nyní víte,  proč tomu tak je.  

Ať se daří malování, Maruška