Jde o tu žlutou kytku v popředí. Spíše je to kvetoucí bylina, ale zajímavá. Do vázy si vratič netrhám. Je spíš vhodný do podzimních aranžmá. Má zvláštní vůni a odpuzuje hmyz. Mně je velmi sympatický, kvete dlouhé měsíce, od léta do pozdního podzimu. I malé mrazíky ignoruje a neztrácí svou krásnou žlutou barvu. Mám vratič ráda, na podzimních procházkách vidím, jak oživuje krajinu. S maminkou jsme vratič trhávaly a sušily, abychom měly zastoupenou žlutou barvu v podzimních aranžmá na dušičky. Každý podzim maminka vařila z vratiče mast, říkala, že je dobrá na revma. Vzpomínám, že jednou si pro mast přišla sousedka, že malý, totiž její syn, že má roupi. Jestli vratič pomohl, to už si nepamatuji. Ano, je v něm nostalgie minulých časů a vyvolává vzpomínky.
Já vratič někdy využívám proti komárům, kterých je u nás někdy mnoho a když je vratič po ruce, udělá dobrou službu. Je to léčivka a trošku taky jedovatka, když se neví, jak s ní zacházet. Zajímavý, žlutě kvetoucí, vratič se jen tak nedá přehlédnout. Září na místech, kde kytku moc nečekáme. Má rád neošetřované louky, úhory, místa mezi křovisky a zdobí okraje cest.
Žlutým kvítkům zakrněly okvětní plátky, zůstaly středy a ty jsou podobné drobným knoflíčkům seskupeným při sobě, pevně, jakoby říkaly, to nevadí, že nejsme krásnou křehkou květinou, my víme proč tu jsme.Věděli to i naši předci. Jeden z výkladů českého názvu má svůj původ v lidových pověrách, které vratiči přisuzovaly čarodějnou moc. Podle nich pomáhá k šťastnému návratu z cest domů, k vyléčení nevěry a návratu k milované osobě.
Druhý odvozuje jeho název ze zvracení, které po nadměrném požití vratiče mimo jiné nastává. Český druhový název je překladem latinského druhového názvu. Lidově se vratič v češtině též označuje jako: balzámová kopretina, brátnička, brátvička, bylina červopudná, cicvár, cicvár obecný, cicvar polný, davič, divý cicvár, atd.
