Vratič je ta žlutá kytka v popředí, nebo bych měla použít spíše slovo kvetoucí bylina než květina. No, do vázy si vratič netrhám, je spíš vhodný do podzimních aranžmá, vůně zvláštní a hmyz odpuzující.
Já vratič někdy využívám proti komárům, kterých je u nás někdy mnoho a když je vratič po ruce, udělá dobrou službu. Je to léčivka a trošku taky jedovatka, když se neví jak s ní zacházet.
Zajímavý, žlutě kvetoucí, vratič se jen tak nedá přehlédnout. Mně je velmi sympatický, protože vydrží dlouho, svým květenstvím – chocholičnaté laty – září na místech, kde kytku moc nečekáme. Louky neošetřované, úhory, místa mezi křovisky a zmolemi.
Žlutým kvítkům zakrněly okvětní plátky, zůstaly středy a ty jsou podobné drobným knoflíčkům seskupeným při sobě, pevně, jakoby říkaly, to nevadí, že nejsme krásnou křehkou květinou, my víme proč tu jsme. A asi to věděli i naši předci v minulosti. Jeden z výkladů českého názvu má svůj původ v lidových pověrách, které vratiči přisuzovaly čarodějnou moc. Podle nich pomáhá k šťastnému návratu z cest domů, k vyléčení nevěry a návratu k milované osobě.
Druhý odvozuje jeho název ze zvracení, které po nadměrném požití vratiče mimo jiné nastává. Český druhový název je překladem latinského druhového názvu. Lidově se vratič v češtině též označuje jako: arnika, balzámová kopretina, brátnička, brátvička, bylina červopudná, cicvár, cicvár obecný, cicvar polný, davič, divý cicvár, atd.
