Příprava pracoviště pro malování

Možná si teď říkáte, co přesně tím myslím. Není to nic složitého. Příprava na malování může být malým rituálem, způsobem, jak se uklidnit a odpoutat od ostatních podnětů ve vašem okolí. Nevěřili byste, jak  se kurzisti někdy zmatečně chovají na kurzu. Nervozita? Možná. Ale proč? Doma je doma, doma potřebujete klid, prostor, čas a zaběhnutý systém přípravy na malování. Zkuste si doma najít místečko, neměnné a dostatečně osvětlené.

Stojan: Umístěte stojan tak, aby byl podklad na malování přímo před vámi, kolmo k vašim očím. Neměli byste se dívat na malbu vzhůru ani dolů. Pokud sedíte u stojanu, upravte jeho výšku. Osvětlení plochy by mělo být zleva a zezadu shora, pokud jste pravák. U leváků je to naopak.

Štětce: Připravte si štětce, včetně několika větších.

Podklad: Upevněte podklad na stojan tak, aby nespadl. Malujete-li na papír pro olejomalbu, připevněte jej na podkladovou desku na stojanu papírovou lepicí páskou.

Námět: Můžete mít fotografii, obrázek, vlastní studii nebo skicu. Připevněte předlohu na stojan nebo na místo, kde na ni dobře uvidíte, ale aby nebyla moc vysoko nebo nízko. Pokud malujete zátiší, postavte ho asi 1,5 metru od své pozice a zajistěte dobré osvětlení.

Barvy: Připravte si barvy, které určitě budete potřebovat.Ty barvy, o kterých uvažujete, si zatím dejte stranou.

Paleta: Na paletu dejte malé množství barev, které na začátku malování budou převládat. Další přidáte později. Vždy používejte jen nejnutnější množství.

Ředidla: K paletě dejte kalíšek s ředidlem, připravte si jen malé množství. Ředící prostředek mějte po ruce v uzavřené nádobě. Na průběžné čištění štětců mějte po ruce uzavíratelnou nádobku s ředidlem určeným na čištění štětců.

Pomalu si chystám pracoviště, vše musím mít po ruce.

Další nezbytné pomůcky: pracovní oděv, hadřík nebo papírové ubrousky, rukavice, pokud jste na ně zvyklí, tužka a guma, fixativ, akrylová barva na zatónování, plastová mistička na rozmíchání akrylové barvy a štětec na akrylovou barvu.

V prostoru, kde malujete, raději nic nejezte, ale průběžně doplňujte tekutiny, aby vás nerozbolela hlava. Často větrejte. Doporučuji oznámit vašim blízkým, že jdete malovat, aby vás nerušili.

Příběh – kurzistka Anička a její pracoviště

Příběh – Mám kurzistku, příjemnou, aktivní a organizačně zdatnou. Tak v mých letech. Zachováme její jméno v anonymitě a budeme jí říkat Anička. Tedy, aby všichni pochopili, na kurz přijde Anička vždy se zpožděním. Je to takový její znak. Za sebou táhne nákupní tašku, vrchovatě naloženou malířskými potřebami?  Znáte? Neznáte? No, tu tašku na kolečkách, na nákupy pro důchodce.  Anička má svou hlavu, ale jinak je to příjemná paní, tykáme si.  Zaparkuje tu tašku a rozhlíží se, protože potřebuje, ne jeden velký stůl, ale dva velké stoly. Počítám s tím a mám pro ni další stůl.

To je všechno v pořádku. Je třeba vyhovět a poznávat lidi. Ale na co ten druhý velký stůl? Na barvy, moji milí, na barvy v tubičkách. Má je v krabičkách, je libo zelenou, má jich připraveno tak třicet v krabičce v různých odstínech, chcete modrou, tak má k dispozici další krabičku a další krabičku plnou dalších odstínů a krabičkám pomalu není konec. Než je Anička vyskládá na stůl, uběhne spousta času. Krabičky se pomalu nevejdou ani na ty dva stoly. Ještě jsem si nikdy netroufla ty krabičky spočítat. Když Anička nenajde ve svých přichystaných zásobách ten odstín, který hledá, podotkne, že si měla vzít ještě jinou krabičku nebo více jiných krabiček, plných malých tubiček olejových barev.

Na dotaz, kde k těm zásobám přišla, odvětila, že jsou v rodině již drahnou dobu. Vlastně jsem se přesně nikdy nedověděla odkud vlastně ty barvičky pochází. Zřejmě nějaká pozůstalost z minulých, dávno minulých let. Značka výrobce je mi neznámá. Dnes na trhu tyto olejové barvičky nejsou. Tubičky jsou již staré, obal tub se trošku drolí, prostě materiál stárne, ale olejová barva uvnitř je stále dostatečně kvalitní, až na malé vyjímky.

Je to úsměvné ? Ano je. Má to jen jednu chybičku. Ovlivňují se tak pocity ostatních studentů a jejich přístup k práci, to jedna věc, kterou musím na kurzu ovládnout. A další věcí je skutečnost, že  Anička se ztěží naučí míchat barvy. Namíchat si vlastní odstín, tak jak by potřebovala, to je pro ni nemotivující dovednost. Je to jednoduché, nic ji totiž nenutí, aby se učila míchat barvy. Beruška potřebuje obíhat stůl, hledat v krabičkách ten odstín, o kterém ví, že jej určitě má ve svých zásobách. Potřebuje úplně jiný způsob organizace svého postupu. Taky potřebuje být fit, potřebuje mít dostatek času, protože to hledání spojené s obíháním, nějakou dobu trvá. Vše je fyzicky a časově náročnější, ovlivňuje to i pracoviště, všude se pak nachází skvrny, na zemi, na stole, prostě všude. Vznikají z neustálého přenášení tub sem a tam.

Úsměvné, ale …. jak jsem již uvedla, má to vliv na ostatní kurzisty. Myslí si, že to má Anička snadnější a její vstřícnost, že si každý může vybrat co chce, je pro ně lákavá. Těžko něco vysvětlovat, můj platící student rozhoduje. Tu musím zakročit já. To není výhoda, mít takové zásoby. To je cesta jen pro Aničku, ona ty zásoby má a už si zvykla, jinou cestu nebude hledat. Jsou to její zásoby, které chce využít. S kurzisty si tuhle situaci musím řešit já, jako lektorka, s tím nemám problém… A já, jsem taková, mám humor ráda a mám ráda všechny kurzisty i ty, kteří mi nabourávají moji výuku se svými kuriozními zásobami barev.

Tak vás prosím, milí kurzisté, nedělejte si převeliké zásoby rozličných odstínů barev, pak potřebujete daleko větší stůl a asi nejen stůl, což  není problém, ale vaší dovednosti míchání barev, to nepomůže.