Jde o disperzní barvu na bázi polyakrylové pryskyřice. V čerstvém stavu je ředitelná vodou, v zaschnutém stavu je naopak voděodolná. Přesto se však doporučuje zaschnutý akryl nalakovat pro větší odolnost. Vhodná je pro malbu na papír, karton, dřevo nebo plátno.

Abstrakce znamená vzdálit se od reálného a konkrétního asoustředit se na obecné vztahy mezi věcmi nebo pojmy. Abstraktní obraz nezachycuje např. krajinu nebo zátiší s jednoznačně určenými objekty, ale různé seskupení tvarů a barev, které má působit na fantazii diváka.

Příprava hotového díla pro výstavní účely např. paspartováním nebo rámováním. Ovšem to není všechno. Obraz má mít všechny náležitosti potřebné k identifikaci – signaturu, identifikační lístek, pak musí být opatřen závěsným prvkem, měl by být zarámován nebo pohledově tak nachystán, aby mohl být považován za přichystaný k prodeji. K adjustaci patří i výstavní lístek, pokud jde obraz na výstavu. A tak dále….

Arabská guma je pryskyřice (klej) získávaná z mízy některých akácií (akátů).  Je rozpustná ve vodě. Arabská guma se používá i jako maskovací kapalina pro akvarel. Slouží k zakrytí míst, které se mají ochránit před nanesením akvarelových barev. Po zaschnutí barev se odstraní z obrazu.

Aditivní míchání barev je takový způsob míchání barev, kdy se jednotlivé složky barev sčítají a vytváří světlo větší intenzity. Výsledná intenzita se rovná součtu intenzit jednotlivých složek.

Pracuje se se třemi základními barvami: červená, zelená a modrá.
Spojením těchto tří barev vznikne bílá.

Syntetická pryskyřice používaná při malbě a v médiích. 
Alkydové barvy schnou daleko rychleji než jiné olejové barvy. 

Jde o techniku malování a znamená  napoprvé namalovat celý obraz, v jedné vrstvě. Patří mezi přímé techniky takto označované, v olejomalbě je třeba si uvědomit, že olejové  barvy schnou dlouho, pak může malíř v jedné vrstvě namalovat skutečně celý obraz.

Umělecká škola pro malíře, sochaře, architekty, restaurátory…

Malba jemnými průsvitnými vodou ředitelnými barvami na světlý podklad.

Akt je motiv, figurální motiv lidského těla, kde člověk je nahý. Původně studie pohybu.

Způsob prodeje uměleckého díla. Umělecké dílo se tzv. draží a prodá se tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu.

Vlastní podobizna umělce. Umělec zobrazuje sám sebe.

Lidská postava zobrazená zepředu, pohled přímo do tváře (z francouzského „en face“ = do tváře)

Americká retuš. Umělecká technika, ve které se pomocí stříkací pistole a pod tlakem aplikují barvy na různé povrchy. Airbrush se proslavil v osmdesátých letech jako dekorativní technika při zdobení kapot aut či motocyklů.

Síla pigmentu, ta ovlivňuje ostatní směsi barev.

Hnědý, průsvitný pigment vyrobený vyvařením sazí z bukového dřeva.

Zásadní prvek malířského díla. Obsahuje pigment, oleje a další složky jako jsou plnidla, sušidla apod.

Asi nejmenší prvek na malířském díle. Bod a linie spolu s tvary jsou základními prvky malby.

Neboli slepý rám. Jedná se o napínací rámy, které se skládají z dřevěných lišt. Blindrám slouží k vypnutí malířského plátna, které je následně šepsováno a připraveno k malbě. Výhodou blindrámů je, že se nemusí lepit ani sbíjet. Jednotlivé lišty blindrámu se do sebe vsunují v rozích pomocí vyfrézovaných drážek.

Jasný nebo zářivý, používá se v názvu odstínů barev.

Jemný bronzový prášek je základem pro „falešné“ zlaté odstíny.

Barevné využití smyslových vlastností barev a jejich vzájemných vztahů k barevnému rytmu, harmonii, symetrii,…U barevné kompozice musíme řešit tyto prvky: harmonii barev, vzájemné působení více barev, kontrast barev, Poměr velikosti barevných ploch, umístění v ploše obrazu, ap.

Contre-jour malovat motiv v proti světlu, světlo je za motivem.

Technika překrytí jedné nebo více vrstev zaschlé neprůhledné malby tak, že původní malba částečně prosvítá.

Soubor jednotlivých výtvarných děl. Jednotlivá díla mohou být pojata i v četných variantách. 

Dekor je ozdoba na předmětech. Dekorem je ornament. 

Menší části celku, které konkrtizují vzhled objektu.

Deska dřevěná nebo jiná potažená plátnem nebo bez něj sloužící jako podklad na malování.

Damara je bledá, nažloutlá, lehce štěpící se pryskyřice s hladkým lomem, která pochází z jihovýchodní Asie. Je základem pro damarový lak, který se přidává do ředítek nebo slouží jako závěrečný lak v olejomalbě.

Drapérie je nařasená látka, závěsů přehozů, ubrusů apod. často součástí zátiší.

Dekalk je obtiskovací způsob používaný v malířství a grafice. Někteří umělci jej užívali k přípravě podmalby ke svým obrazům. Dekalk používali například surrealisté při vytváření stranově symetrických abstraktních otisků barevných skvrn z přeloženého papíru.

Postup ve výtvarném umění, který mění materiály různými procesy – odtrhováním, odlepováním, roztíráním, opalováním, mačkáním,…

Též barvy komplementární. V kruhovém spektru leží proti sobě: červená x zelená, modrá x oranžová, žlutá x fialová.

Stékání barev nahrazující nanesení barvy štětcem. Dripping objevil ve dvacátých letech 20. století Max Ernst a realizoval jím zčásti řízený proncip náhody. Později techniku převzal malíř akční malby – Jackson Pollock.

Starodávná malířská technika, barviva jsou mícháná s nahřátým voskem.

Exprese je silný výraz, vnitřní napětí. Expresivní výtvarný projev usiluje o silné působení na diváka. Využívá například přehnané barevné nadsázky a deformace.

Emoce, city, duševní pohnutí. Každé umělecké dílo je emotivní, to znamená citově vzrušující.

Ve výtvarném umění 50. a 60. let 20. století názor, který zapojuje všechny smysly – zrak, čich, sluch i hmat. A s nimi dohromady i prostorové, citové, sociální a jiné zkušenosti člověka.

Znalecký posudek na umělecké dílo vydaný odborníkem. 

Umělecké dílo, které je předmětem výstavy. 

Výstava. 

Fantazie je představivost umělce. 

Fixativ je spray, který ustaluje rozprášeným roztokem kresbu práškovými malířskými prostředky jako jsou uhel, tužka, pastel apod. tím zamezí rozmazávání kresby při malbě.

Frotáž je třená, vytíraná kresba na papír položený na hrubý podklad, například dřevenou desku s drsným povrchem.

Formát je velikost podkladu určená dvěma  až třemi rozměry, šířka, výška a hloubka pokud jde o plátno natažené na rámu určité tloušťky.

Film je tenká vrstva barvy, inkoustu, média.

Stará nástěnná malba vodovými barvami na čerstvou mokrou omítku.

Směs obvykle složená z plavené křídy a klihu, používaná jako šeps na tuhý podklad pro olejomalbu. 

Disperzní soustava, v níž disperzní částice tvoří síťovou strukturu (například želatina ve vodě). 

Grisaille je malba za použití černé a bílé barvy, kdy vzniká celá stupnice šedých odstínů barvy a těmi je namalována celá malba. Grisaille se taky používá jako jedna z vrstev u tradiční malířské techniky starých vlámských mistrů, tzv. vícevrstvé  techniky. Techniky Grisaille můžeme využít u podmalby. Záleží na záměru malíře.

Galerie je výstavní síň. Obrazárna.

Patří do 2. vlny abstrakce – do 50. let 20. století a řadíme ji mezi jednu z forem abstraktního umění. Vychází z akční malby, která je typem nefigurativní dynamické a expresivní malby. Za zakladatele akční malby se považuje americký malíř Jackson Pollock.

Typ výtvarného projevu ve veřejném prostoru. Často provedená sprejem, fixou, vyškrabáváním,…

Umělecké dílo vzniklé tiskařskými postupy – ručními (umělecká grafika) a průmyslovými (užitá a reprodukční grafika).

Alternativní výraz pro „tón“. Termín hodnota (value) se používá hlavně ve Spojených státech. Termín, „barevný tón“ se týká relativního stupně světlosti nebo tmavosti některé z barev, na stupnici šedi se pohybuje od černé po bílou. Západní malířské školy staví na hodnotových stupnicích.

Hnědé barvy jsou okrové přírodní barvy, umbry a sieny jsou považovány za nejstálejší přírodní  barviva.

Hůlka malířská podkládací, slouží malíři na podepření ruky při malování. Užívaný je název „malstock“.

Horizontem nazýváme linii země setkávající se s nebem. Nebo-li obzor. 

Částečně spojováno s olejomalbou, tento termín bývá používán k popisování efektů způsobených hrou světel a stínů na malbě či kresbě, zvláště tam, kde bývají používány silné rozdíly tónů barev. Jedním z umělců, kteří tuto techniku skvěle ovládal a často používal byl i Rembrandt.

Psaní či malba práškovým zlatem v pojidle. Chrysografie se vyvinula v pozdní době římské a nejužívanější byla počátkem středověku.

Inspirace je vnuknutí; podnět k umělecké tvorbě: tvořivé nadšení pro tvůrčí práci umělce i vědce.

Inkoust je psací barvivo, nebo slouží k malbě a k psaní. Nanáší se brkem, štětcem nebo perem.

Ilustrace je malba do knihy, časopisu a podobně. Jde o výtvarný doprovod psaného příběhu.

Ikona je deskový obraz náboženského charakteru zobrazující Krista, Pannu Marii, světce a výjevy z jejich života.

Styl malby spočívající v nanášení silné vrstvy barev, nanášející se nejčastěji štětcem či uměleckou špachtlí.

Ve výtvarném umění se jedná o tvůrčí proces probíhající bez pevného zaměření. Improvizace bývá často inspirována vnějšími či vnitřními podněty umělce.

Z latinského slova znamenající objasnění, vysvětlení. Interpretace je objasnění podstaty díla, jeho významu, společenské funkce,…

Primární nátěr zředěnou barvou, často vodovou, používaný ke ztlumení odstínu plátna nebo jiného podkladu, na který malujeme.

Čistota a jasnost barvy. Často i sytost nebo odstín.

Výtvarné dílo komického či satirického stylu. Jedná se o výtvarné dílo v kreslířské, grafické i sochařské podobě. Z etických, sociálně kritických nebo pouze humorných důvodů zveličuje a poukazuje na některé rysy společnosti, jedince či objektu.

Hustý konzervační voskový lak pro olejomalbu a temperu, který se nanáší tamponem nebo přímo dlaní. Po nanesení se mírným zahřátím zředí a lépe se vsákne do povrchu malby a vytvoří na ní měkkou matnou ochrannou vrstvu.Jeho charakteristické využití je také v konzervování dřeva – je složen z terpentýnu, damarové pryskyřice a včelího vosku.

Výtvarné dílo realizované za pomocí papírových výstřižků, obrázků, fotografií, apod., které se lepí na společný podklad.

Pojidlo na bázi mléčných proteinů, bývá mícháno s pigmentu tak, abychom dosáhli požadovaného odstínu barvy.

Slabý roztok lepidla, používaný při technice gesso a malbě temperami, ke ztužení papíru a na plátna, kde zajišťuje nepropustnost podmalby nebo olejových barev.

Uspořádání, skladba uměleckého díla. Ve výtvarném umění je kompozice důležitým prostředkem k vytvoření působivé celku.

Tuhá, aromatická pryskyřice, používaná k tvorbě laků a malířských médií.

Schopnost pigmentu zakrýt barvu pod ním. Každý pigment má jinou krycí schopnost.

Obrys, linie ohraničující tvar.

Matný, neprůsvitný, bělavý efekt, způsobený lakováním vlhkého podkladu.

Akvarelová barva s příměsí krycí běloby. U techniky kvaše jsou téměř nemožné dodatečné opravy, protože barvy zasychají velmi rychle. Na rozdíl od akvarelu však nejde o malbu lazurní, ale transparentní.

výtvarný projev tvořený převážně liniemi a obrysy. Tím se kresba liší od malby. Dalším rysemm kresby je její technická stránka: nejčastěji kreslíme na papír grafickými materiály (např. perem, tužkou, uhlem, fixem).

V umění je to průsvitná nebo částečně průsvitná barva, pod níž leží další, jiné barvy. Někdy má za cíl barvu zintenzívnit, jindy lomit její odstín.

Barva silně zředěná, nebo nastavená akrylátovým gelem, která téměř nemá krycí schopnost. Jejím použitím dosáhneme barevného nádechu krytých ploch. 

Transparentní barvy. Lazurové barvy málo kryjí a jsou průsvitné.

Ochranná povrchová vrstva, dodávající povrchu malby lesklý nebo matný efekt.

Umělecká technika. Při lavírování rozmýváme malé množství barvy velkým množstvím rozpouštědla (nejčastěji vody) na suchém či mokrém papíře. Vznikají tak jemné lazury, na ploše povrchu nejsou viditelné stopy štětce, povrch je poloprůhledný a dosahujeme tak bohatého tónového odstupňování.

Aktuální barva objektu nebo povrchu  neovlivněného stínu, světlem nebo dalšími faktory. Např. lokální barva mrkve je vždy oranžová, dokonce i když se přes ni táhne stín.

Hlavní součást malířství. Důležitým rysem malby je práce s barvou. Malba se liší od kresby tím, že není založena na liniích a bodech, ale na barevných plochách a přechodech světlých a tmavých míst.

Jednobarevnost. Barevost díla založená na tónech jedné barvy.

Tento termín má dva odlišné významy: kapalina, ve které se rozpouštějí pigmenty, např: lněná semena pro olejomalbu, akrylová pryskyřice pro akrylovou malbu atd. Médium je i výraz pro materiál, který si umělec vybral pro svou práci – barva, inkoust, tužka, pastely atd.  

Splývání dvou či více barev dohromady tak, aby měly po smíchání patřičný odstín.  

Termín používaný pro barvu používanou k podmalbě. Podmalba je následně malbou přemalována, proto „mrtvá barva“. 

Přechod jedné vrstvy malby přes druhou.

Nástroj určený k usnadnění uchycení plátna na blind rám. Mají široké čelisti, díky nimž si plátno snadno před upevněním přidržíme přes okraj rámu.

Jakákoliv malba na zdi.

Jakýkoliv obraz, který nemá pravé úhly, není čtvercem nebo obdélníkem.

Pigmenty nebo barvy, které blednou, pokud jsou vystaveny světlu. (viz Světelná stálost)  

Malba barvami, které jsou rozpustné v olejových pojidlech. Uměleckou technikou se stala v 15. století, ale byla známá už ve starověku, kde se používala pro malbu nápisů, pro nátěry lodí a pro potřeby denní potřeby.

Slouží v malířství především jako pojidlo olejových barev k rozetření s pigmentem do pastovitého stavu. 

Éterický olej zpomalující schnutí barvy v olejomalbě např. pro malbu „alla prima“. 

Nejdůležitější pojidlo při přípravě olejových barev, snahou je, aby byl co nejčistší, proto se k jeho čištění používají různé techniky. Dobré vlastnosti má z tohoto hlediska olej lisovaný (ze semen lnu) za studena. 

Zahříváním zahuštěný lněný olej s potlačenou tendencí ke žloutnutí. Hustý pomaluschnoucí olej. 

Schne pomaleji než lněný olej, ale má dobré využítí ve světlých barvách. 

Olej z vlašských ořechů s perfektní viskozitou.

Je velmi těkavý, rychle schne. Používá se tedy ve vrstvené malbě.

Jméno barvy – modrá, červená, žlutá atd. – bez ohledu na jejich tón nebo jas.

Každému umělci vyhovuje jiný podklad pro míchání barev, druh palety však závisí i na druhu míchaných barev.

Barevný pigment ve tvaru tyčinky. Přidáním kaolinu se dosahuje pastelů různé tvrdosti. Je-li jako pojiva použito oleje nebo vosku, jde o mastný pastel.
Dělíme také podle prašnosti pastelu na suchý pastel – roztíratelný nebo pastel olejový tzv. voskovky

Pastelem taky označujeme kresbu či malbu na papíře provedenou pastelem.

Pasparta je nejčastěji kartovnový rámeček, který slouží k orámování akvarelových maleb, kreseb, grafických listů, fotografií…

Původně zelenohnědý povlak na bronzu, nyní zahrnuje všechny přírodní efekty způsobené stárnutím nebo nedostatečným ošetřováním povrchu, jako například starý, žloutnoucí lak na olejové malbě.

Modré až zelené uměle připravené barvivo, pigment.

Barvicí činidla používaná ve všech médiích ke kreslení či k malbě. Bývaly tradičně vyráběny z přírodních zdrojů, ale nyní obsahují chemické substance. Toto slovo se používá i k popsání práškových forem činidel.

V dvojrozměrném prostoru kresby nebo malby plastičnost vyjadřuje prostor, ve kterém je objekt na obraze umístěn. Často je tohoto efektu dosaženo pomocí hlubokých kontrastů.

Mletá a s vodou smíchaná křída, která se používá pro techniku gesso a k bílení.

Exteriér, dle francouzů “ v krajině“.

Malba vznikající ve volné přírodě.

Speciálně připravený materiál pro malbu. Nejčastěji plátno, deska, papír atd.

Tradiční etapa olejomalby, při níž se používá jediná barva nebo tzv. mrtvá barva jako základ pro kompozici. Celkový tón je vyjádřen následujícími barevnými vrstvami nebo lazurou.

Podmalbou je první vrstva při malování barvami. Je spojením podkladu a vlastní malby.

Lomený barevný tón tvořící u kresby nebo malby přechod mezi světlem a stínem.

Tekutá barva smíchaná s barvivem v prášku tak, že tvoří barvu.

Médium, které nese pigmenty v suspenzi a činí je schopnými nanášení na povrch. Někdy je nazýváno základ.

Základní barvy světelného spektra. Světelné primární barvy jsou červená, zelená a tmavomodrá, pigmentové primární barvy jsou azurová, purpurová a žlutá.

V umění je to efekt, který vzniká prolínáním tmavých a světlých barev do povrchu.

Vztah mezi částmi obrazu nebo částí obrazu a celku. Např. vztahy mezi komponenty lidského těla nebo vztahy ke kresbě jako k celku.

Proporcemi označujeme vzájemné vztahy jednotlivých částí kompozičních prvků. To znamená například poměr délky a šířky, ale i vzájemný poměr jednotlivých útvarů s plochou celku.

Nástroj pro snadné přenášení rozměrů v určitém poměru. Umožňuje zvětšit nebo zmenšit obraz v poměru 1:4 nebo opačně 4:1. Obsahuje posunovatelné aretovací kolečko pro uchování míry.

Proces prolínání přebytku kapalin do pórů povrchu.

V umění toto slovo popisuje efekt, který vzniká na základě použití perspektivy a různých barev. Může tak vzniknout dojem prostoru.

Víra některých renesančních umělců, že ve vesmíru je vše řízeno posvátnými matematickými principy. Viz také „zlatý řez.“

Pohled ze strany. V portrétní malbě je profilem obraz hlavy z boku. Zřetelně zobrazuje obrys nosu, brady, čela i uší, vyklenutí lebky, temene.

Vztah mezi vrstvami, kdy spodní vrstva prosvítá přes horní. Také stav pronikání světla.

Metoda, při níž můžeme s velikou přesností přenést malbu či kresbu na větší nebo menší formát. Na originální verzi se přiloží čtverečkovaný papír, poté je každé políčko přeneseno na podklad a přitom je zmenšeno nebo zvětšeno.

Uměle vyráběný polyvinylový acetát, náhražka pryskyřice, používané jako médium a v závěrečném laku.

Plochý štětec s dlouhým vlasem na psaní..

Přírodní či umělý materiál pro kresbu. Rudky mají barvu červenou nebo červenohnědou. Rudku fixujeme slabě v tenké vrstvě.

Výsledek míchání barev s bělobou.

V uměleckém díle má být rozdělení objektů a barev v celkové rovnováze.

Reprodukce je výsledek postupu znovuvytvoření díla a to buď ve stejné technice, materiálu a velikosti jiné, než je původní dílo.

Tekutiny podobné jako terpentýn, používají se k ředění olejových barev. Taky nazývanány ředidly.

Rozpouštědlo pro vodové barvy je voda.

(Secco – italsky „suchý“) Technika, při níž se maluje na zaschlou omítku zdi, která byla před nanesením barvy navlhčena.

Kresebný materiál (přírodní nebo umělý) temně hnědého odstínu, původně vzniklý z obranného barviva mořské sépie. Dnes výraz pro temně hnědý odstín.

Značka, podpis výtvarníka na jeho díle, obvykle provedená stejnou technikou jako dílo.

Přípravek urychlující zasychání olejové barvy, známý je zejména kobaltový. Doporučuje se používat jen do podmalby ve velmi malém množství.

(italsky „ztmavnutí“) Postupné, často nepostřehnutelné přechody mezi barvami ze světla do stínu.

(italsky „seškrábaný“) Technika využívající seškrabávání vrstvy barev pomocí ostrých nástrojů tak, aby byla vidět barva spodní.

Červenohnědá křída, používaná k předběžnému značení obrysů fresek. Označení i pro předběžnou kresbu k fresce, tzv. kartónu.

Náčrtek kompozice kresby, není nutno, aby byla vypracována se stejnou přesností jako malba samotná. Skicy se často používají jako možnost zlepšování umělcovy techniky a pozorovacích schopností.

Ve vzornících barev často označuje bledou barvu, tedy světlejší než světlou, pokud je světlá také použita.

Spojení modelu lidského těla, které můžete nařídit do kterékoliv pózy, studování proporcí, úhlů a pro aranžování šatů a drapérie.

Tento termín se vztahuje k odporu pigmentu k blednutí na denním světle. (viz Nestále barvy a Světelná stálost.) 

Termín pro barvu míchanou s černí.

Technika kresby, která bývá zcela nahrazována kreslením obyčejnou tužkou. Kus kovu, obvykle stříbrný drát, byl často používán ke kresbě na podklad upravený čínskou bělobou, někdy smíchanou s nějakým barvivem. Při této technice byla velmi malá pravděpodobnost, že by kresba byla smazána. Technika je často nazývána kovová tužka.

Detailní kresba nebo malba zachycující jeden či více komponentů určitého obrazu, který má být později namalován.

Tvar zachycený bez detailů, plošněm v obryse (např. stín lidské postavy na stěně)

Plátno, které dosud nebylo našepsováno, naklíženo nebo jinak připraveno pro malbu.

Subtraktivní míchání barev je způsob míchání barev, kdy se s každou další přidanou barvou ubírá část původního světla. Pokud například skládáme na sebe barevné filtry nebo mícháme pigmentové barvy, mícháme je subtraktivní metodou. Světlo prochází jednotlivými barevnými vrstvami a je stále více pohlcováno.

Termín užívaný k popsání pigmentů, které jsou odolné vůči vyblednutí, když jsou vystaveny dennímu světlu. (viz Nestálé barvy).

Nažloutlá pryskyřice, upravená ze sekrecí červců Tachardia lacca. Používá se k výrobě závěrečných laků.

Nanáší se na vrstvu klihu nebo přímo na povrch podkladu, kde tvoří bariéru mezi malbou a podkladem, a tvoří tak povrch vhodný pro barvy a média.

Technika prostorového zpracování, naznačení tónu, světla a stínu při kreslení tužkou, pastelem nebo malování temperou.

Více než jeden soubor paralelních, blízko sebe sousedících čar, které se navzájem protínají v ostrých úhlech. Tím je možno naznačit tóny. 

Malířský ocelový nástroj využívaný zejména pro pastózní malbu.

Malířská technika zanechávající na podkladu krycí, rychleschnoucí a nelesklé barvy. Tempera je ředitelná vodou i olejem. Temperová technika byla známá již ve starověku a plně se rozvinula ve středověku.

Míchaní pigmentů tak, abychom dosáhli požadovaného odstínu barvy.

Olejová pryskyřice, polotuhá směs pryskyřice a esenciálních olejů. Vyrábí se z modřínu a používá se k výrobě médií a ředidel pro olejové barvy.

Transparentní barvy jsou barvy lazurové – slabě krycí. 

Ztužená kapalina, která se stává kapalinou poté, co je míchána nebo natřena. 

Kolorovací nebo lazurovací obdoba tuše šedofialového tónu vzniklá z modři, kraplaku a černé tuše. 

V podstatě se jedná o různě upravený grafit, rozlišujeme tloušťku a škálu tvrdostí. 

Černý materiál pro kresbu, psaní nebo lavírování. Je buď v tekutém, nebo tuhém stavu. Známe tuš čínskou, je charakteristická tím, že je v pevném kameni a my si můžeme připravit roztok s různou intenzitou kryvosti.

Relativní temno nebo jas barvy, beze vztahu k ostatním barvám.

Guma získaná z určitého druhu stromu (Astragalus), používá se jako pojidlo při malbě vodovými barvami a pastely.

(francouzsky „klam očí“): Malba, nejčastěji zátiší s extrémními detaily, které směřují k přesvědčení pozorovatele, že se dívá spíše na skutečné předměty nežli na jejich znázornění na plátně.

Bez přístupu vzduchu pálené a kvalitní uhlí. Uhel je kreslířským nástrojem od pravěku a využívá se doposud. Vyniká kvalitní lehkou či sytou stopou s možností rozetření či sprášení.

Umělecké dílo existující pouze v jednom kuse. Unikát je současně originálem. 

Slavnostní otevření výstavy, které často probíhá den před jejím oficiálním otevřením. Na začátku vernisáže je pronesen krátký projev jako úvod k výstavě. Vernisáž bývá obvykle doplněna i nějakým dalším uměleckým programem – hudebním či divadelním. Vernisáže mohou být jak zcela veřejné, tak i neveřejné.

(italský výraz pro „pohled“): Přesné vyjádření městského přostředí. 

Starý termín pro zelenou podmalbu. 

Tento termín se používá pro popis převládajícího tónu barvy. Vysoce světlá malba je charakterizována tzv. vysokým barevným odstínem, temná a šedá naopak nízkým barevným tónem. Při moderní nástěnné malbě je barevný tón výsledkem přípravy povrchu zdi ke konečné vrstvě sádry.

Termín pro barvu míchanou s bělobou nebo pro dominantní barvu. 

Poměr objevený ve starověkém Řecku, kdy úsečka je rozdělena na dvě nestejné části tak, že poměr menší části k větší je týž jako poměr větší části k celé úsečce (úsečka AB je rozdělena v bodě C tak, že AB:AC = AC:BC). Obdélník sestrojený podle poměru zlatého řezu lze dále dělit, aby vznikla spirála. Tento poměr, považovaný mnohými za posvátný, lze nalézt v přírodě ve stavbě různých rostlin a mušlí.

Struktura podkladu od hrubé po jemnou.

Tenká, obvykle široce rozetřená vrstva průsvitné nebo silně zředěné barvy nebo inkoustu. 

Kapaliny přidávané do vodových barev, aby tak  zdrsnily povrch vrstvy barvy na podkladu. 

Umělecké dílo zachycující nehybné předměty – ovoce, zeleninu, květiny, knihy, nádobí,… či mrtvá zvířata.

Kategorie nebo typ malby, klasifikovaný obsaženými předměty: zátiší, krajinomalba, portrét atd. Termín je také často používán k označení scén, zobrazujících domácký život.

Tento efekt v olejomalbě je nejvíce způsoben přítomností jednoho z těchto činitelů:

Nadměrným používáním médií vyrobených  z lněných semínek, nanášením jednoho z druhů laku, které spolu s postupujícím časem žloutnou, nejčastěji však hromaděním prachu, který se usazuje na povrch laku.