Plenér v dešti
Malování venku se vždy odvíjí od počasí
Plenérové malování se někdy zvrtne v naprostou improvizaci. To se mi stalo v Podhradí u Jičína (2022).
Těšila jsem se na kraj, kde jsem ještě nikdy nebyla. První den jsem si vyšla hned zrána, natěšená jsem prošla celou vesnici.
Nafotila jsem co mě zajímalo, počasí deštivé, studený květen, mrholilo do mlhy. Cítila jsem, že počasí jsem neodhadla. Začaly se ozývat záda.
Nastydla jsem se a zpotila se v tom vlhku. Dalo se očekávat, že lehnu a tak se taky stalo, bolest zad byla šílená...
Po třech dnech a při velké péči mých kolegyň malířek, se mi konečně ulevilo a záda, která to odnesla nejvíc, přestala trochu bolet.
Šla jsem malovat. Kolegy jsem našla v plné práci. U plotu zahrady stála řada hotových obrazů. Plno krásných prací, bylo mi jasné, že ty tři dny nedohoním.
Co se dá dělat, něco si namaluji. Mírně se vyčasilo a sluníčko mezi mraky probleskovalo, občas se schovalo a mrholení stále neustávalo.
V květnu dubnové počasí...
→ Nalezené útočiště si přizpůsobuji. Za pomoci kolegy malíře Koutného si nalezený přístřešek chráním folií. Viz obrázek výše a níže - nic moc, viďte.
Nefoukalo tam, má záda byla v teple, déšť na mne nemohl a byl tam klid.
Řeším co malovat a jestli vůbec malovat, necítím se nejlépe, záda ještě bolí a špatně se pohybuji. Nakonec situaci vezmu s nadhledem a maluji neplenérový motiv. Vznikl obraz : olej, Květy léta. → →
Malování je lék, najednou je mi lépe. Maluji, štětec je spojenec, barvy září, konečně úsměv a zdá se, že obraz se povedl.
Přede mnou je ještě jeden den... tak co s ním.
Mezi kolegy malíři
Občas se zúčastním plenéru malířů samouků - mých kolegů a přátel. Je v tom kus nostalgie, taky jsem kdysi začínala a hledala komunitu, kde se něco naučím a odkoukám.
Je to prima, když máte spřízněnou partu lidiček se stejným koníčkem. Vyjedete si do přírody, proberete vše co život přináší a při tom si namalujete obrázek, který vám ty společné chvíle bude připomínat.
Stále chvílemi prší, je mi zima, nemohu malovat venku a stále nejsem v kondici, což se stává. Tak hledám prostor, kde na mě pršet nebude, kde nebude foukat a kde by se dalo malovat.
←
Květy léta, olej , 50x50
Co dál, malovat - nemalovat?
Poslední krátký den.
Mám dokonce i sbaleno na cestu zpět.
Chci si užívat toho, že bolest ustupuje, pozorovat kolegy při práci.
Jak bolest ustávala, sluníčka přibývalo.
Přišlo mi, že se mi nechce skončit,
vždyť pro mne malování začalo až nyní.
A tak jsem si ještě přece jen
zamalovala ↓↓↓
Přišla kolegyně a s přáním, namalovat obraz, a to v poslední hodiny pobytu.
Předloha - cizí autor, ale zajímavá kompozice barev!
Růže ve vysoké zajímavé váze. Předloha na telefonu. Pustila jsem se do malby.
Rychle, stručně, pojala jsem to, jako rychlou studii. Rychlost mě zaskočila, dala mi příkaz uvolněnosti. (Něco jako, tak se s tím tak nemaž, jsi malířka, tak se ukaž!)
A namalovala obraz dle přání.... ale vše nebylo dokonalé! Ještě by to chtělo jemnou práci dokončení. Mě to však vždy stojí za to, udělat někomu radost.
Obraz si kolegyně odvezla, foto obrazu v rychlosti, bohužel není kvalitní, omlouvám se.
I když to bylo v posledních hodinách, podařilo se. Slunce konečně svítilo naplno, záda byla v pohodě, já v dobré náladě, co jeden mohl víc chtít.
Na tento plenér ráda vzpomínám.
