Opakování prvků na obraze

Prvky, které se opakují

Často se opakující prvky - mohou někdy působit jako chyba, ale taky mohou něco potrhnout, vyjádřit, zdůraznit. Záleží na stylu malíře. Je potřeba opatrně zvažovat, kdy lze opakovat a co se opakuje. V jakém stylu je dílo malováno. Stejné odstupy, či stejná velikost jistého prvku, nemusí být vždy žádoucí. Zvláště jsou-li hned vedle sebe a za sebou, v určitém, stále se opakujícím rytmu. Mohou vytvořit vzor a nežádoucí stylizaci.

Ano jistě budete mít pravdu v tom, že maluje-li autor realistickou krajinu, je opakující se prvek spíše náhoda.

Když se navíc najde takových objektů vedle sebe více, ihned upoutají pozornost. Příklad: stromy v přírodě - to znamená, že jsou volně rostlé, mezi nimi je jistě dost plevelných náletů a stromů záměrně nevysazovaných člověkem. Přesto se začínajícímu malíři stane, že maluje všechny stejně velké, stejného tvaru, se stejným odstínem a se stejným odstupem od sebe. Tak je tomu i u stromů záměrně vysazených. Stačí opakování přerušit malou změnou - jeden strom namalovat jinak, bude trošku štíhlejší, rostlý nakřivo, než ostatní, bude mít suchou větev, jiný sklon kmenu. Opakování něco zdůrazní a změna opět ukotví.

Kdy lze tedy opakovat prvek?

Jednoduchá odpověď, když to do stylu malíře patří, když je to záměr autora, když naopak tyto prvky mají úkol upoutat pozornost. Podívejte se na níže náhodně vzniklý obraz s opakujícími se prvky. Nebyl v tom záměr, autorka se nechala unést tahy štětce, které se jí zalíbily. Vznikl krásný obrázek s osobitou poezií.

Tak dlouho si studentka hrála s listovím květů, až přešla do stylizace, která se jí zalíbila, lístky stejnoměrně opakovala, střídala pouze barvy.

Jistě, tím se kvítky nepodobají žádné reálné rostlině, ale autorce to nepřekáželo.

Studentka nechtěla být realistická a byla u mne poprvé na hodině olejomalby, neznala jsem její projev. Tak jsem ji nezastavovala, bylo zajímavé, jakým způsobem se nechala vést barvou a tahy štětce.

Vzniklo dílo, kde opakující vzor nepřekážel a přirozeně zapadal do jejího osobitého projevu. Autorka se vzdálila předloze, což mě a ani jí nevadilo, vytvořila docela jinou květinu, odlišnou od předlohy. Nebylo to pro ni důležité. Mé rady směřovaly pouze k technice olejomalby a barevné hře. Celou dobu jsem ji sledovala a povzbuzovala, aby pokračovala ve své představě. Doufám, že autorka zůstala u svého osobitého projevu - být osobitým malířem, je to, co je zajímavé a žádané.

Studentka pochopila, že předloha je jen inspirací, a její vlastní dílo je hlavně o ní samé.

A co vy říkáte na tuto olejomalbu, v podstatě prvotinu?

A rozumíte tomu, kdy je opakující se prvek v malbě přínosem a kdy je potřeba se opakování vyhnout?

Abychom si ještě udělali více jasno, podíváme na příklady, kdy opakování prvků je záměr.

Opakování prvků (v umění označované jako repetice, rytmus nebo vzor/pattern) je jedním ze základních kompozičních principů v malbě obrazu. Pomáhá vytvořit vizuální řád, pohyb, harmonii nebo naopak napětí..

Tento princip je možné a vhodné použít v mnoha různých situacích a uměleckých stylech: