Něco málo o olejomalbě

 Olejomalba je malba, při níž se používají olejové barvy. Ještě před objevem olejové barvy se pro spojení pigmentů používal žloutek, jistě jste o vaječné tempeře četli. Olejomalba se postupně vyvíjela, vznikaly rozličné postupy, jak vyrobit olejovou barvu, jak ji upravovat a jak ji nanášet na podklady, taky jak ty podklady vhodně upravovat, aby jim olejové barvy neublížily. Dlouhá doba uplynula a olejomalba se ustálila v mistrovskou malířskou techniku, které se učí malíři mnoho let.

 Její vlastnosti předčí každou jinou techniku. Má krásné živé, jásavé barvy, umožňuje vytvořit úžasné dokonalé odstíny a jemné přechody. Stálost barev, skvělá krycí schopnost a index lomu světla, který dodává barvám potřebnou hloubku, to všechno jsou přednosti, pro které ji malíři ctí jako královskou techniku malby.

 Datum vzniku olejomalby nelze určit přesně, protože se vyvíjela postupně, např. z mastných temper. Malby barvami smíchanými olejem pocházejí ze 7.století, byly nalezeny v Afghanistánu. Od dob gotiky sledujeme šíření této techniky, zřejmě ji objevil známý malíř 15.stol. Jan van Eyck, ale víme, že barvy smíchané s olejem se používaly již v dobách starověku a středověku. Lněný olej byl nalezen také v povrchových vrstvách norských oltářů (1260 – 1300). Lněný olej však ještě způsoboval tmavnutí barev. 

autor Jan van Eyck

Vývojovým zlomem byl objev terpentýnu. Zředění olejové barvy terpentýnem umožnilo vrstvení jemných lazur (tenkých vrstev barvy) a vytvoření jemných valérů (odstínů), kombinujících podkladové pigmenty s tenkými vrstvami postupně nanášených barev.

 V 15. stol. se technika olejomalby rozšířila v renesanční Itálii. Od té doby se olejomalba šíří velmi rychle a vytlačuje ostatní techniky z malířských dílen. Mění se pomůcky, štětce, zvětšují se formáty podkladů a začíná převažovat malba na plátno.

 Ve 20. století začala olejomalbě částečně konkurovat malba akrylovými barvami, jsou považovány za rychlejší, jistější a působivější, ale olejomalba si svými vlastnostmi udržela svoji pozici královské malířské techniky.

 Vlastnosti olejových barev – olejové barvy mají dobrou přilnavost k podkladům jako sklo, kov, dřevo, plátno, papírové materiály atd. Předností olejových barev je čistota pigmentu, transparentnost, lesk, umožňují plynulost modelace, odstupňování valérů, lazurních efekty.  Stálobarevnost a vysoký index lomu světla, toho všeho si jsou malíři vědomi a chtějí toho využít.

 Samotná malba nemusí probíhat příliš rychle, pomalé schnutí dovoluje případné korekce a umožňuje uplatnění mnohých rafinovaných technických postupů, např. použití tzv. lazury. Pomalé schnutí barev je výhodou a současně i nevýhodou. Na jedné straně může malíř zdržovat a protahovat čas, nutný k dokončení díla, pomalé schnutí malíři vyhovuje. A na druhou stranu, jinému umělci dlouhé schnutí vyhovat nemusí. Pro se při malbě používají různá ředítka, která dokáží schnutí olejových barev zpomalit i zrychlit.

Ale o tom si povíme v některém z dalších článků.