O příbězích obrazů, o životě s malováním

        Obrazy jsou jako bytosti, o něčem vypráví a při tom žijí svůj vlastní život. Zrození obrazu bývá zajímavé a provází je kolikrát podivuhodné příběhy. Nejlepší je, když obraz vznikne spontánně. Naopak, když mne obraz opouští, jde u mne o zvláštní rozpoložení, směs smutku i radosti. Radost má nový majitel. A co obraz? No, žije si svůj život dál u svého majitele. Ráda bych věděla, jak je to s mými obrazy dál, kde jsou a jsou-li stále stejnou radostí, pro kterou byly zakoupeny. 

Vláda ticha

Vláda ticha

Na slepém rameni řeky Moravy je překrásné místo....

Međunarodna likovna kolonija nebo slikarska kolonija

„Slikarska kolonija“, vysvětlím : slikar, slikarica v chorvatštině, znamená malíř a malířka, slikat znamená malovat, likovna je umění.

Na toto setkání malířů jsem byla pozvána majiteli hotelu Lavanda,  paní Albínou a panem Oliverem Andreškić do městečka Lopar na ostrově Rab v Chorvatsku. Spolu se mnou se zúčastnily ještě další malířky olejomalby. Tento jedinečný kulturní mezinárodní počin je založen principu : „maluj co tě tu osloví, nechej nám zde své skvělé obrazy a my se o tebe s velkou péčí postaráme“.  Nezvyklé, že? Nevěděla jsem zpočátku do čeho to jdu. Vzaly jsme s děvčaty tuto akci jako výzvu. Byla jsem si jistá, že se této výzvy nemusíme bát. Péče o nás byla skvělá. A my se pustily do malování. Odpovědně a s nadšením.  

Slikarska kolonia 2023, česká skupinka malířek

 

Čas se našel i na výlety a poznávání ostrova a města Rab. Zaplavaly jsme si v moři a užívaly si slunce a chvíle odpočinku, večery byly plné tvorby, povídání, veselí. Naše díla měly úspěch. Spokojenost na obou stranách. My pro ně a oni pro nás, vše vyvrcholilo pozváním na příští rok. To je pro nás čest i výzva. Rádi přijedeme. Písčitá pláž, slunce, výtečná strava a společné malování v báječné přátelské sestavě malířek, kamarádek. Kdo by váhal. Už se těšíme…. Na úplném začátku stál dlouholetý milovník Chorvatska. Děkuji Kamile, děkuji za příležitost objevit jiné Chorvatsko a reprezentovat naši zemi.

Cesta k domovu

Cesta k domovu

Každý obraz vypravuje příběh, popisuje děj, je...
Muškáty, olej, 40x40

Muškáty

Muškáty jsou květinou vonící silou domova, ta...
Vratič, olej na katonu ,25x25

Vratič

  Jde o tu žlutou kytku v popředí. Spíše je...
Maruna

Maruna

Okamžitý nápad   Jdu na to   Viděla...

Miluji Moravu

Slovácko, rodnou vesnici Rohatec, řeku Moravu, v sobě si uchovám. Vzpomínám na toulky kolem řeky Moravy a na lužní lesy kolem. Vzpomínky na krásné dětství. Táta s mámou, můj bratr a jeho kamarádi, stařenka se stařečkem, děcka od súsedů. Do mých vzpomínek se mi ještě dere pes Rek, od 8mi mých let byl kamarádem po mnoho let. Jako malá jsem se ráda toulala po lese. Kolem Roztrhánek až k Soboňkám a kolem Moravy k Baťáku až na Slovensko. Chybí mi ty dětské výpravy k Mlýnské, která má dnes již suché porostlé dno a málokdo z mladých ví, čím pro nás toto rameno řeky Moravy bylo. Bylo to nevšedně krásné, brouzdat se po lukách, tehdy plné květin. Každé jaro jsme my děti čekaly, až se řeka Morava vyleje z břehů a zaplaví lúky. Byl to nevšední pohled. Už to dávno není pravda, jen obrazy mi naskakují, jiskřičky minulosti. Jsou již zastřené závojem času. Kéž by mi paměť vzpomínky zachovala.

Mít doma kousek louky

Mít doma kousek louky

Zakázka na obraz  - luční kvítí ve džbáně. Vždy...
U rybníka

U rybníka

Tak dlouho jsem stála na břehu, oči těkaly z...
Cesta lesem, olej, 50x50

Cesta lesem

Stěhování - rok 2022. Změna je život a já jsem...

Plenérové malování

Plenérové malování se někdy zvrtne v naprostou improvizaci. Venku prší, je zima, nemohu malovat venku a navíc nejsem v kondici, což se stává. Tak hledám prostor, kde na mě pršet nebude, kde nebude foukat a kde by se dalo malovat.  Nalezené útočiště si přizpůsobuji a za pomoci kolegy si nalezený přístřešek chráním folií. Řeším co malovat a jestli vůbec malovat, necítím se nejlépe. Nakonec situaci vezmu s nadhledem a maluji neplenérový motiv na přání. Vždy to stojí za to, udělat někomu radost.

 

 

Trikolorka obraz

Trikolorka

Trikolorka Přišla za mnou kamarádka, že její...

                                                         Chotěboř

Chotěbořské setkávání malířek

Chotěboř - každoroční setkávání malířek

Tajemné místo

U Moravy jsou krásná místa a mnohá jsou málo navštěvovaná a neznámá. Schůdnost meandrů totiž není vždy dobrá. A pak, je jiná doba, málokdo z města dnes chodí pěšky. Když jdu kolem Moravy do Rohatce, jednomu místu se nemohu vyhnout. Těsně po břehu se nedá jít, břeh se tam uváží do vody, nebezpečně se ztrácí chodník a přes kopřivy není vidět kam se dá šlápnout.

 

 

zvláštní místo

 

Musím jít hlouběji do lesa, dále od břehu řeky.  A tam to je. Kouzelný les, tajemný, čarovný současně. Když není slunečno a je přítmí, hrdlo se mi tam svírá. Není slyšet ptáky, jen šumění listí ve větvích. Panuje tu zvláštní tajemno. Prohlížím si zkroucené a polehlé stromy. Co pak to asi je, co tomu místu dává ten tajemný nádech.

 

 

Nikdy jsem se tu dlouho nezdržela. Chodníčky divokých prasat jsou všude kolem, kaliště jsou rozsáhlá a pach v místě je dobré nepodceňovat. Věřím tomu, že o mé přítomnosti zvěř dávno ví a stáhla se někam bokem. Ale už jsem s nimi setkala nejednou a vím, že je lepší jít prasatům z cesty. Je mi to jasné. Obyčejně se rychle rozhlédnu, něco málo nafotím a pak rychle pryč.