…. „ Malování je jako tanec nebo jako píseň, vezme vás do náruče a vynáší někam nahoru, kde vnímáte svět zcela jinak, necháte se unášet. Sníte i když bdíte. Snažím se hlavně procítit k motivu v mé představě. Vyvěrá to ze mne a jak to proudí, já to chytám a usazuji na obraz. Maluji lužní les, stará koryta řeky Moravy,vodní hladinu, ticho, šumění listí, zpěv ptáků, krajinu, která je mi blízká. Voda, to je jako šperk v krajině, můj hlavní motiv. Nebo cesta, taky úžasná inspirace, odkud a kam vede, kdo jsme a kým jsme na té cestě my. Neustále se klaním přírodě a snažím se jí přiblížit. Člověk sám je příroda, vše je inspirující a jedinečné.“
„ Každý z nás má svou cestu, já chci svými obrazy každého na jeho cestě oslovit, aby se potěšil, usmál, trošku pookřál a setřásl na chvilku vše co jej tíží. A pocítil to co já, když ten obraz maluji…… život, krásu, radost..“
Plenérové malování se někdy zvrtne v naprostou improvizaci. Venku prší, je zima, nejste v kondici, což se stává a rozhodně nechcete riskovat rýmu ani nic jiného, co pak? Pak musíte najít prostor, kde na vás pršet nebude a kde by se dalo malovat. Řešíte co malovat a jestli vůbec malovat, protože záměr byl zcela jiný… Nakonec ale vše vezmete s nadhledem a namalujete něco neplenérového, jen tak na přání a říkáte si, že vždy to stojí za to, udělat někomu radost.
