Každý obraz v sobě má příběh, najednou je z obrazu vypravěč. Příběh se prolíná celým obrazem, oko diváka je vedeno tak, aby se divákovi příběh postupně celý odkryl.                                                                                          Krásné je, že každému se příběh vyvíjí různě, někdy fantazijně, jindy více romanticky a taky hodně reálně až stroze, to záleží na rozpoložení  diváka a jeho vnímání. 

Obrazy mají taky svůj příběh osobní, který sdílí se svým tvůrcem. Je to jejich životní příběh, který u autora začíná…. Jejich vznik je spjat s mým životem a pro mne jsou jejich příběhy i mými. Jsou to kolikrát úsměvná story, drobné radosti, velká vítězství i smutky.                     Jsou, jaký je život sám.                              Některé z nich vám povyprávím.                                            Stačí kliknout a číst dál …

Tajemné místo

U Moravy jsou krásná místa a mnohá jsou málo navštěvovaná a neznámá. Schůdnost meandrů totiž není vždy dobrá. A pak, je jiná doba, málokdo z města dnes chodí pěšky. Když jdu kolem Moravy do Rohatce, jednomu místu se nemohu vyhnout. Těsně po břehu se nedá jít, břeh se tam uváží do vody, nebezpečně se ztrácí chodník a přes kopřivy není vidět kam se dá šlápnout.

Musím jít hlouběji do lesa, dále od od břehu.    A tam to je. Kouzelný les, tajemný a čarovný současně. Když není slunečno a je přítmí, hrdlo se mi tam svírá. Není slyšet ptáky, jen šumění listí ve větvích. Panuje tu zvláštní tajemno. Prohlížím si zkroucené a polehlé stromy. Co pak to asi je, co tomu místu dává ten tajemný nádech.

Návštěva tohoto místa je vždy krátká, není dobré se dlouho zdržovat. Prasečí chodníčky jsou všude kolem, kaliště jsou rozsáhlá a pach v místě je dobré nepodceňovat. Je mi to jasné, napětí ve mě vždy stoupne, takže  rychle se rozhlédnu, něco málo nafotím a pak rychle pryč. Ostatně cesta do Rohatce je ještě dlouhá.