Lineární perspektiva je metoda zobrazování, která napodobuje způsob, jakým lidské oko vnímá objekty. Jejím cílem je vytvořit obraz, který se podobá tomu, jak předměty vnímáme v reálném světě, prostřednictvím promítání pravoúhlých průmětů. Fotografie jsou jedním z příkladů perspektivních obrazů.

Princip fungování lidského oka

Lidské oko vnímá okolí prostřednictvím světelných paprsků, které se sbíhají v jednom bodě a promítají na sítnici. Namalovaný obraz však nedokáže napodobit tento proces přímo. Proto je třeba kreslit tak, jak scéna vypadá po zpracování v našich očích, a k tomu slouží perspektivní kresba.

Linie objektů se sbíhají směrem k úběžníkům na horizontální linii, což vytváří dojem, že se objekty zmenšují a vzdalují se. Tato technika kresby poskytuje iluzi hloubky, čímž oklame oko a vytvoří dojem trojrozměrnosti na dvojrozměrném povrchu. Předměty, které jsou dále, se jeví menší, a proto je kreslíme menší, aby vznikla iluze prostoru a vzdálenosti. Tyto objekty se setkávají s horizontální linií a mizí v úběžnících. 

Nejdříve dobře naskicovat a pak malovat, to je jasné. Ale když jde o architekturu v krajině, ve městě nebo o zkratku na figuře, či jen pohled do kouta místnosti, je třeba si na perspektivní zobrazení dát pozor.                  Lidské oko se nedá ošálit.

Ačkoliv je Země kulatá, horizont se nám jeví jako jasné oddělení mezi zemí a oblohou. Obvykle je zakrytý stromy, kopci nebo budovami, takže si ho často nevšimneme. Pouze pohled na oceán nám umožňuje jasně vidět linii horizontu. Horizontální linie má zásadní význam – vymezuje půdu, která pro nás představuje základ. Chceme-li vyjádřit trojrozměrnost, musíme tento základ vždy použít jako referenční bod.

Horizontální linie je vždy v úrovni očí diváka. Výška této linie se mění podle výšky diváka. Nebo-li podle toho, v jaké výšce je oko divákovo, čili pod jakým úhlem pohledu, se divák na objekt dívá.                                                           

Z tohoto důvodu existují tři různé úhly pohledu:                                                                                                                            pohled z ptačí perspektivy, běžná perspektiva (naše přirozená výška) a pohled z červí perspektivy.

Úběžný bod je místo, kde se protínají všechny rovnoběžné čáry a které se vždy nachází na linii horizontu. Příklad rovné silnice tuto představu dobře objasňuje. Představte si ulici stejné šířky, která se táhne do dálky. Když se na ulici podíváte shora, obě její strany tvoří rovnoběžné linie. Avšak pokud stojíte na ulici a díváte se do dálky, zdá se, že se tyto linie sbíhají.

Podobně jako u horizontu existují různé perspektivy pro úběžné body. Je důležité vědět, že tyto různé varianty lze navzájem kombinovat.

Jakmile je stanoven úběžník, umělec musí jednoduše zajistit, aby všechny linie, které ustupují do dálky, rovnoběžně s linií pohledu diváka (ať už je to řada stromů, linie střechy budovy, lišta podél stropu nebo řady vinné révy) se protínaly v úběžníku. Tyto čáry se nazývají konvergenční čáry.