Když se chceme věnovat čemukoliv opravdu vážně a s nasazením, je dobré si na začátku něco málo načíst o dané problematice. Dát si vše do souvislostí, protože pak se to při vlastní praxi krásně propojí a najednou víme, proč tohle děláme právě tak, a ne jinak. Inu trošku fakt a taky trošku teorie, ta prý nikoho nezabije. Ale je to jen na vás, nic není povinné, ale všechno je k něčemu dobré.
Něco málo o olejomalbě
Olejomalba je malířská technika, při níž se pigmenty mísí s olejem, obvykle lněným olejem, který slouží jako pojivo. Tato technika umožňuje vytvářet hladké přechody barev, detaily a hluboké vrstvy, díky čemuž se stala velmi oblíbenou mezi umělci.
Vznik olejomalby
Historie olejomalby sahá do starověku, ale její moderní podoba vznikla ve středověku. První důkazy o používání oleje jako pojiva pro pigmenty pocházejí z 8. století z Afghánistánu, kde buddhističtí malíři používali olejovou techniku na skalních freskách v Bamjánu.
Kdo ji jako první používal
Nicméně, olejomalba, jak ji známe dnes, se začala vyvíjet a stát se populární v Evropě během 15. století. Jan van Eyck, nizozemský malíř, je často označován za jednoho z prvních a nejvlivnějších umělců, kteří tuto techniku zdokonalili a popularizovali. Ačkoli není vynálezcem olejomalby, přičítá se mu její zdokonalení, zejména v oblasti vrstvení a sušení olejových barev, což umožnilo vytvářet jemnější a detailnější obrazy.
Princip olejomalby
Technika olejomalby spočívá v použití pigmentů smíchaných s olejem, které jsou nanášeny na podklad, obvykle plátno nebo dřevěnou desku. Olej se míchá s pigmenty, aby vznikla pasta, která se aplikuje na podklad v tenkých vrstvách. Po nanesení každé vrstvy se nechá barva zaschnout, což může trvat několik dní až týdnů, v závislosti na tloušťce vrstvy a druhu použitého oleje. Tento proces umožňuje vytváření bohatých barevných tónů a detailních textur.
Hlavní výhody olejomalby
1. Flexibilita: Umělci mohou pracovat na obraze delší dobu, jelikož olejové barvy schnou pomalu.
2. Trvanlivost: Olejomalby jsou velmi trvanlivé a mohou vydržet staletí.
3. Barevná hloubka: Olejomalba umožňuje vytvářet hluboké a syté barevné tóny.
4. Možnost korekcí: Díky pomalému schnutí mohou umělci provádět úpravy během práce na obraze.
Olejomalba se stala dominantní technikou v západním umění a ovlivnila mnoho velkých uměleckých děl a hnutí, včetně renesance, baroka a dalších.
autor Jan van Eyck
Abyste měli ucelenou představu o olejomalbě, je třeba se seznámit s vícevrstevnou technikou malby. Touto technikou se v kurzu zabývat nebudeme. Je pro začínajícího malíře samouka náročná, ale je dobré mít ucelenou představu. V našem kurzu se budeme seznamovat s technikou přímé malby, ta z klasické vícevrstevné techniky vychází a taky mnohé přebírá. Pro vás je důležité si uvědomit rozdíly mezi těmito technikami. V praxi pak přijdete na to, jak můžete znalosti o obou technikách využít při svém malování.
Technika vícevrstevná (vrstvená), technika vlámských mistrů…
Technika vlámských mistrů, známá také jako vícevrstevná nebo lavírovaná, je složitá a dnes ji ovládá a vyučuje jen málo malířů. Techniku poprvé použil Jan Van Eyck kolem r. 1390. Van Eyck transformoval středověkou malbu do renesanční podoby a tato technika se pak vyvinula i do barokního stylu. Abych vás s touto techikou názorně seznámila, vybrala jsem si na pomoc práci světově známého malíře Alexeje Antonova, který je známým a uznávaným učitelem vícevrstvé techniky olejomalby.
Postup práce podle malíře Alexeje Antonova. Každý z následujících obrázků představuje jednu vrstvu práce. V této technice se dodržuje pravidlo, že než začne malíř malovat další vrstvu, musí předchozí vrstva důkladně uschnout. Vrstvy vám popíši následně.
První vrstva – Hlavním úkolem kresby tužkou je vytvořit přesnou strukturu hranic mezi oblastmi světla a světla, světla a polotónů, polotónů a stínů a odlesků.
Druhá vrstva – Kresba tuší: Překreslení tužkové kresby inkoustem a nanesení první olejové vrstvy (imprimatury), která smyje tužku a kresba tuší zůstane.
Třetí vrstva – Imprimatura: První olejová vrstva s neutrálním olivovým odstínem, aplikovaná jako akvarel, velmi řídká.
Čtvrtá vrstva – Podmalba: Spodní vrstva zvaná Umber, velmi řídká, připravuje obraz na další vrstvy.
Pátá vrstva – Mrtvá podkladová paleta: Vytvoření polostínu pomocí specifických barev, obraz má vypadat, jako by byl osvětlen měsíčním světlem.
Šestá vrstva – První barevná vrstva: Ztmavení a zvýraznění barev v tmavých i světlých oblastech, světla jsou nanesena hustěji.
Sedmá vrstva – Dokončovací: Dodání detailů, textur, zvýraznění a podpisu. Barvy se stávají průhlednějšími a obraz získává svou konečnou podobu a barvu.
Ve vícevrstevné technice je důležité dodržovat pravidlo, že každá vrstva musí být před nanesením další vrstvy suchá. Proces vytváří optický mix barev díky průsvitnosti vrstev a obraz se časem stává krásnějším.
Přímé techniky olejomalby
Přímé techniky olejomalby zahrnují různé přístupy, které umělci používají k aplikaci olejových barev na plátno či jiný podklad. Mezi tyto techniky patří:
Technika Alla Prima, která je přímou technikou a je oblíbená mezi impresionisty a moderními malíři pro svou schopnost zachytit momentální emoce a světlo. Je velmi populární a výsledky mohou být velmi živé a dynamické. Tato technika nás v našem kurzu bude nejvíce zajímat.
Mimo tuto techniku si představíme ještě další nejčastěji používané přímé techniky olejomalby:
1. Alla Prima (Wet-on-Wet):
Alla Prima, což v italštině znamená „najednou,“ je technika, kdy se obraz maluje v jedné vrstvě. Malíř nanáší nové vrstvy barvy do ještě mokrých vrstev předchozích. Výhodou této techniky je rychlost a možnost zachytit okamžitou inspiraci a svěžest malby.
Obvykle se používá silnější vrstva barvy a rychlé, jisté tahy štětcem. Postup:
1. Příprava podkladu: Plátno je obvykle připraveno tenkou vrstvou gessa (základní nátěr), který zajišťuje, že barva dobře přilne a neprosákne.
2. Skica: Někteří umělci začínají lehkou skicou, aby určili základní kompozici obrazu. Tato skica může být provedena řídkou olejovou barvou nebo uhlem. Skica na podkladu je nazývána taky podkresba.
3. Nanášení barev: Může být rychlé a v jedné vrstvě nebo za použití podmalby, která je před dalším nanášením barvy stále ještě mírně živá. Barvy se mohou míchat i přímo na plátně, je důležité mít dobrou představu o finálním výsledku a dovednost v míchání barev. Umělec má znalosti médií, které mu umožňují zrychlit schnutí nebo naopak schnutí ovládat a zpomalovat.
4. Finální úpravy: Umělec může přidat detaily nebo zvýraznění, ale vše se musí provést dříve, než barva zaschne.
ukázka – autorka Marie Veselská
2. Impasto:
Technika, při které se barva nanáší v hustých vrstvách, často s viditelnými tahy štětcem nebo špachtlí. Výsledný povrch je texturovaný a trojrozměrný.
Postup:
1. Aplikace silné vrstvy barvy: Barva se nanáší přímo z tuby nebo smíchaná na paletě v silných vrstvách na plátno.
2. Vytváření textur: Pomocí štětce nebo špachtle se vytvářejí různé textury a vzory.
ukázka – Erin Hanson
Scumbling:
Technika, kde se tenká vrstva neprůhledné nebo poloprůhledné barvy nanáší na již zaschlou vrstvu, aby se dosáhlo změkčeného nebo mlhavého efektu.
Postup:
1. Příprava podkladu: Nanáší se první vrstva barvy a nechá se zaschnout.
2. Nanášení tenké vrstvy: Lehce se nanáší druhá vrstva barvy suchým štětcem nebo hadříkem, aby byla stále viditelná původní vrstva barvy.
ukázka – Joseph Mallord William Turner
4. Glazing (Lazury):
Technika, při které se transparentní vrstvy barvy nanášejí přes zaschlé vrstvy, aby se dosáhlo hlubšího a komplexnějšího barevného efektu.
Postup:
1. Příprava podkladu: Nanesení a zaschnutí první vrstvy barvy.
2. Nanášení lazur:Transparentní nebo polotransparentní barva se míchá s médii (např. lněným olejem) a nanáší se v tenkých vrstvách, přičemž se každá vrstva nechá zaschnout před aplikací další.
ukázka – Matt Harvey
Pravidlo olejomalby
Pravidlo olejomalby, známé také jako pravidlo „mastné na méně mastné“, je základním principem při vrstvení barev v olejomalbě. Toto pravidlo pomáhá předcházet praskání a odlupování barvy v průběhu času. Zde jsou hlavní body tohoto pravidla:
1. Mastné na méně mastné (Fat over Lean)
Méně mastné vrstvy (lean layers) mají méně oleje a více pigmentu.
Mastné vrstvy (fat layers) mají více oleje a méně pigmentu.
2. Vrstvení barev
Spodní vrstvy (to jsou první vrstvy) by měly být „méně mastné“ (s menším množstvím oleje nebo žádným olejem, jen ředidlo).
Vrchní vrstvy by měly být „mastnější než předchozí“ (s větším množstvím oleje).
3. Důvody pro dodržování pravidla
Zabraňuje praskání a odlupování: Tlustší vrstvy jsou pružnější a mohou se více roztahovat a smršťovat, což je důležité pro vrstvy na povrchu.
Rovnoměrné schnutí: Tlustší vrstvy schnou déle, zatímco hubené vrstvy schnou rychleji. Tím se předchází praskání vrchních vrstev při schnutí spodních vrstev.
4. Technické tipy
Přidávání médií: Používejte média jako lněný olej, terpentýn nebo damarovou pryskyřici, abyste upravili množství oleje v barvách.
Postupné zvyšování tuku: Každá další vrstva by měla obsahovat o něco více oleje než ta předchozí.
5. Praktické použití
Začněte tenkou vrstvou: První vrstvy barvy nanášejte tenké a rychle schnoucí.
Postupně přidávejte olej: Jak přidáváte další vrstvy, postupně zvyšujte množství oleje v barvách.
Shrnutí
Pravidlo „mastné na méně mastné“ je klíčové pro dlouhověkost a kvalitu olejomaleb. Dodržováním tohoto pravidla se malíři vyhnou problémům s praskáním a odlupováním barvy a zajistí rovnoměrné schnutí a stabilitu svých děl. Dbejte na dodržování tohoto pravidla.
Jsem malířka a lektorka olejomalby. Předávat zkušenosti a lásku k malování mi dává smysl.
Pojďte se mnou, povedu vás.