Zřejmě se v tom místě o plátno opíral nějaký předmět a vyhloubil vám v plátně prohlubeň. Můžete zkusit toto: malou houbičku, třeba kuchyňskou, namočte, aby z ní nekapala voda, ale byla dostatečně mokrá. Potřete vodou celé plátno z obou stran. Nechte volně proschnout. Uvidíte, zda to pomůže. Zkuste i zopakovat.

Nepomůže-li namočení, může pomoci přešepsování řídkým akrylovým šepsem, plátno se stáhne a prohlubeň se srovná. Přeji hodně štěstí.

Pokud není dírka na čelním místě někde uprostřed plátna, ale je někde na okraji, může to vyřešit záplata. Někde uprostřed plátna, bych to neopravovala a prostě plátno oželela, nakonec může posloužit jako cvičné plátno.

Jak na to. Vemte si z domácnosti kousek světlého nebo bílého plátna a vystříhněte si z něj malý čtvereček, stačí pro vaši záplatu tak 1,5 cm velký. Rozdělte jej na nitě. Okolí dírky mírně potřete lepidlem, na papír stačí. Pak jednu nit vemte a položte přes dírku, pak další, kolmo přes předchozí, pokračujete. Nitě provlékejte a vytvářejte jakoby tkanou vazbu. Použijte nití dostatek, aby překryly dírku.

Počkáte, až místo zaschne, nitě by neměly trčet, dejte pozor, abyste tam nevytvořily větší hrbolek z nití. Namíchejte si šeps, roztíratelné řídké hustoty, opatrně jej naneste na místo, jemně a málo. Podívejte se proti světlu na místečko po zaschnutí. Stále ještě přes dírku vidíte světlo? Pak chvilku počkejte až šeps zaschne a zopakujte šepsování, na závěr bych ještě celé plátno přešepsovala po celé ploše, v daném místě buďte opatrní.

Plátno z obrazu opatrně odstraňte. Pomalu a postupně. Kupte si tu jednu lištu, která je poškozená. Rám znovu sestavte s novou lištou. Nebo kupte celý nový blind rám odpovídající velikosti.

Plátno z rubu mírně navlhčete houbičkou namočenou do vody,houbička musí být jen mírně vlhká. Napněte znovu plátno na blindrám. Začněte od středu každé strany a postupujte k okrajům, respektujte předchozí ohyb. Na rozích plátno složte, aby se složení plátna pěkně krylo s rámem.

K celé práci potřebujete buď sponkovačku nebo kladívko a malé ploché hřebíčky. Je to dobrá zkušenost. Neváhejte požádat o pomoc kutila v rodině, ale zvládnete to i sama. 

Jakékoli materiály, akryl, modelovací pasta, případně gesso, původní malbu nepřekryjí. Na olejomalbě se tyto materiály prostě neudrží. Později se začnou odlupovat. Olej je odolný a má dlouhou životnost. Pokud olejomalba má na sobě vrstvu závěrečného laku, je obraz uzavřen. Pokud jste svůj obraz neopatřila závěrečným lakem, máte jednu jedinou možnost. Obraz můžete přemalovat opět olejovou barvou, ale více mastnější.

Uděláte si takovou základní přemalbovou vrstu, barvu si na ni nejlépe namícháte z poloviny olejové barvy a poloviny rychleschnoucího média typu gel jako je Liquin gel. Použijte tmavou barvu, můžete i černou. Dostanete se na začátek, teď budete mít podklad tmavě zatónovaný. A můžete znovu začít malovat, ovšem podotýkám, že takový obraz již nebude mít tu hodnotu. Spodní vrstvy vám mohou prosvítat, když opravná vrstva nebude dosti sytá. Ale jako cvičný podklad poslouží dobře. Když to dobře překryjete, získáte tmavý podklad. Nakonec může vzniknout i nové osobité dílo. No a o spodních vrstvách budete vědět jen vy. Ale buďte poctivá k sobě i ostatním, nově vzniklý obraz neprodávejte, i kdyby se opravdu hodně povedl, vy víte o jeho handicapu. Zůstanete to mezi vámi a obrazem.

Zkuste i toto jiné řešen,í než se rozhodnete co s obrazem uděláte : Nemá-li obraz na sobě závěrečný lak, dejte obrazu ještě šanci, jemu i sobě. Prostudujte obraz a zjistěte, co podle vás je na něm špatně. Zeptejte svých blízkých, proč se jim nelíbí, neurážejte se, chtějte upřímnost. Zkuste se na něj sama, důkladně znovu podívat svýma očima i očima druhých. Popřemýšlejte o tom, co uslyšíte a co sami vidíte. Uslyšíte i chválu nebo vyjádření k jednotlivým místům na obraze. Ne všechny obrazy mohou být ztracené věci, někdy stačí se posadit a dlouho obraz pozorovat. Nakonec uvidíte i možnosti, jak něco zvládnout lépe. Zkusíte určitá, z vašeho pohledu méně povedená místa na obraze, přemalovat.

Vždy se snažte obraz dokončit. Když to uděláte, budete mít pocit, že jste udělala kus práce.  Navíc, mnohé pochopíte, z chyb se poučíte.

Stane se. Je to jen podmalba a je zřejmě již suchá, tak ji můžete přemalovat správně. Použijte trošku sytější odstíny a pomalu to přemalujte, jak potřebujete.

Není třeba to vzdávat. Po zaschnutí podmalby pokračujte dál malbou.

A pak, nedokáži si představit pokaženou podmalbu, je to vrstva, na které pracujete tak, aby splnila svůj účel podmalby. Uvědomte si, co je to podmalba, připomeňte si její funkci, co je její úkol.

Malba podmalbu překryje, nejde o problém nebo nějakou fatální chybu, to už vůbec ne.

Vzdání se v počátku práce není dobré, je třeba si uvědomit, že jde o proces.

Malování obrazu není od začátku líbivým procesem, který hned ukazuje, že se jde správou cestou.

Správnou cestu hledáme po celou dobu tvorby obrazu.

Tento styl, který popisujete má taky podmalbu, a to na těch malých kouscích. Nevěříte? Malujete například list, nejdříve uděláte jednotnou zelenou barvou celou plochu listu = podmalba listu, pak přidáte tahy různými odstíny zelené, abyste list v prostoru dobře vyjádřila, jak osvětlenou část, tak i část ve stínu. Svým způsobem je tento postup taky rozdělen na začátek a pokračování, na podmalbu a malbu.

Pokud ovšem malujete stylem, že vybarvujete předlohu milimetr po milimetru, je to náročná, ale vaše volba, prostě jste se rozhodla, vynechat podmalbu, která by pokrývala celou plochu obrazu. Záleží jen na umělci, jaký postup a styl v tvorbě obrazu zvolí.

Pokud byste chtěla styl změnit a nyní je to pro vás obtížné, je možné změnit přístup a začít s podmalbou počítat, třeba takto: Nemalujte milimetry, zkuste malovat jednotlivé celky na obraze, takové, které patří k jednomu objektu na obraze. Nebo ještě menší celky a pak postupně zkuste plochy s podmalbou zvětšit a spojovat, až posléze, začnete podmalbu dělat na větší a větší ploše obrazu.

Rozhodně vaše volba není chybou. Nikde není psáno a nikde není dáno nějaké zavazující pravidlo v postupu, co je správné a jedině možné apod. Volba je vždy na malíři a je to jeho právo, si vybrat, jak bude postupovat. Je to prostě vaše volba, styl, který nyní preferujete a nyní ovládáte.

Úplně nerozumím otázce. Vím, kopírák si pamatuji, jestli je ještě v prodeji, to nevím.

Zřejmě se mě ptáte, zda si můžete dovolit použít pomůcku jakou je kopírák.

Jistě, pokud najdete cokoliv, co vám pomůže ve vašem díle, použijte to.

Není mistra, který by sázel jen na sebe samého. Je to předsudek, že by se nemělo používat v malířství pomůcek, jako třeba je překopírování. Velcí mistři si taky pomáhali a přemýšleli, jak na to, aby vše zobrazili dle skutečnosti. To by jinak nevznikla například camera obskura nebo proporční měřítko a další podobné věcičky, které malířům pomáhají.

Když mistr ví, že se nemůže spolehnout na svou ruku a oko, použije nástroj nebo přístroj, který mu pomůže. Je to v pořádku i u nás, malířů.

Na druhou stranu, stále kresbu trénujte, ať nabudete jistotu v kreslířském projevu.

Tak to ani není otázka a ano, to je správně, tak by to mělo být u barevné podmalby. Malba plynule navazuje na podmalbu. Podmalbu v dosud prázdných částech obrazu doděláte, až se k ní dostanete a plynule kombinujete práci na podmalbě s malbou.

To se stává, že jedno místo vás natolik zaujme, že na něm dál pracujete až k úplnému dokončení a jiná část obrazu čeká na vaši pozornost.

Stejně tak se něco podobného děje u  podmalby typu blokování, kdy určitá místa necháváme záměrně bílá a věnujeme se jim až po zpracování okolí.

Co to je? Nějak jinak. Lehce, dynamicky, s jistotou? Toto je kurz na lehce, s jistotou a dynamicky. Jen to chce trpělivost, Nic není hned. Je to práce se sebou samým, jako každé učení. Směr si určujete sami.

To je skvělá otázka! Malovat „nějak jinak“ může znamenat různé věci pro různé lidi, ale zaměřit se na malování lehce, dynamicky a s jistotou je určitě dobrý začátek. Tady je několik tipů, jak toho dosáhnout:

Lehce
1. Používání tenkých vrstev: Zkuste použít méně barvy a malovat v tenkých vrstvách. To vám umožní více kontroly a flexibilitu.
2. Experimentujte s technikami: Zkuste lazurní provedení nebo jemné štětce pro dosažení lehkých a průsvitných efektů.
3. Minimalistický přístup: Zaměřte se na to, co je opravdu důležité ve vaší malbě a omezte množství detailů.

Dynamicky
1. Rychlé tahy štětcem: Nebojte se používat rychlé, energické tahy štětcem. To dodá vašim malbám pohyb a život.
2. Různé nástroje: Kromě štětců použijte i jiné nástroje jako špachtle, houbičky nebo dokonce prsty.
3. Práce s kompozicí: Použijte diagonály, zakřivené linie a kontrastní barvy, aby vaše kompozice byla živější a dynamičtější.

S jistotou
1. Cvičení: Pravidelně cvičte a experimentujte s různými technikami a materiály. Čím více budete malovat, tím více jistoty získáte.
2. Sebevědomí: Nebojte se chyb. Chyby jsou součástí procesu učení. S každou malbou budete sebevědomější.
3. Zjednodušení: Snažte se zjednodušit své téma a malujte to, co opravdu cítíte. Jednoduchost často vede k větší jistotě v tahy a technice.

Kombinace všech tří prvků
Při kombinování lehkosti, dynamiky a jistoty ve svých malbách se snažte najít svůj vlastní styl. Nebojte se být experimentální a otevření novým metodám a technikám. Pamatujte, že každý malíř má svůj jedinečný způsob vyjádření. Co funguje pro jednoho, nemusí nutně fungovat pro jiného. Hlavní je najít radost v samotném procesu malování.

Je to hezký záměr. Ovšem nejdříve je třeba se učit a učit, portrétování není jednoduché v žádném stylu. Ani v  lehkém svobodném stylu. Ale, co je to portrét, je to typ motivu. Naučte se stínovat a prostorově zobrazovat objekty, různé objekty a uvědomte si , že hlava je objekt s přesně umístěnými detaily.

Chce to zkušenosti, až je budete mít, přijde rozhodnutí, zkusit namalovat portrét. To chce čas, nic jiného. To poznáte sami, kdy jste připraveni. Malujte a trénujte. Zkoušejte figurální motivy, hlavu, tělo, atpod. až zvládnete tvary bez detailů, přidáte postupně detaily.

Je odvážné si myslet, že jako začátečník namalujete dobře a správně portrét. Vaše dílo bude vždy odrážet váš stupeň připravenosti. Ale určitě to za pokus stojí, aspoň budete vidět, jak jste na tom. Občas si pokus zopakujte a uvidíte pokroky. Když budete stále malovat, pokroky se dostaví.

Na úplný konec mé odpovědi vám musím připomenout, že u portrétu je důležitá dobře provedená podkresba, do podrobností, jde o milimetry, uhnete a podoba se ztratí.

Hezká otázka.

Je to tak, že mnozí umělci malíři, které vnímáme jako velmi úspěšné, jsou často těmi malíři, kteří se malíři stali sami, protože chtěli a bylo to bez oficiálního studia malířství na malířských školách. Šli si za tím sami. Stává se, že to co studujete se stane vaší profesí a následně vás to unaví, stanete se profesně někým, kdo pracuje přesně, rutinně, je na vás spolehnutí, ale uspokojení se nedostavuje, jste vyčerpaní, necítíte ctižádost, nerostete ve své práci a při tom byste mohli být dobří i v docela jiné profesi. Tak je to v životě. Život se nám prostě děje. Toť známá věc. Kolikrát se malíř původně věnoval úplně jiné profesi. Na studia malířství neměl čas, vůbec o takových studiích neuvažoval, měl kolikrát jiné zaměření a byl v něm třeba i hodně dobrý a pak se stane něco v životě jedince, co jej vrátí nebo nasměruje docela jinam.

A co je tím stropem úspěchu malíře samouka? To bude u každého jiné. Někdo se stane skrze svou píli, talent, skrze podporu své rodiny a přes soustavné samostudium i světoznámým umělcem. A druhý, laický malíř samouk, nikdy nic nevystaví. A ani ho neláká umělecký úspěch, ale oproti minulosti něco získává, sám sebe, cítí se štastným člověkem. Nikdo v malířském světě o něm ani neví. A on nelituje, má radost z tvorby, která ho naplňuje. Co je víc? Co je málo? A proč to vůbec nějak měřit nebo poměřovat, každý z nás je šťastným skrze něco jiného.

Malujte a pokud váš obrázek udělá někomu radost, třeba jen jednomu člověku, kterým budete jen vy sami, pak jste velmi úspěšní ….

Tak jednoduché to podle mně je. Strop úspěchu je, být šťastným.

Bavte se a mějte se rádi, malujte a dělejte si radost.

Základní chyba začátečníka.

Stále opakuji, používat jen malé nejnutnější množství ředítka! Je jedno co používáte na ředění. Jestliže použijete ředítko tak, že štětec ponoříte celým vlasem do ředítka, nabere opravdu hodně ředícího prostředku. Pak se snažíte namíchat barvu, promícháte toto velké množství na malém místě palety s barvou, tím vytvoříte nadýchanou kaši, až našlehanou kaši a touto kaší se opravdu těžko maluje.

Zkuste tedy ředítko používat jiným způsobem. Nalejte si kapku ředítka na paletu, rozlitá tekutina je plytká, nelze do ní namočit štětec hluboce, to vám zabrání nabírat velké množství ředítka.

A další doporučení, jak pracovat se štětcem, je toto: Štětec má různě velkou štětinou nebo vlasovou část. Tato část štětce má šířku a délku. Snažte nabírat barvu štětcem tak, aby barva dosáhla zhruba do poloviny délky vlasu nebo štětin na štětci. Všímejte si této části, zda ji nemáte již velmi zapatlanou nánosem barev, stane-li se tak, pak tuto část štětce očistěte a pak můžete zase pokračovat v malbě s tímto štětcem.

Tisk není malířská technika. Přemalování tisku olejovou nebo jinou barvou nelze považovat za malířskou techniku. Tento postup taky nelze považovat za kombinovanou techniku a nejde o umělecké malířské dílo. Tisk je tisk. Jde o tisknutou reprodukci autorského díla, takto by mělo být označeno a podle toho taky oceněno. Navíc, je tu jisté nebezpečí, tisk bledne a stopy olejovou barvou na povrchu tisku nejsou s tiskem kompatibilní, i když je povrch následně většinou lakován, aby se tisk zcela zakryl a popřel. Ale to nevydrží, po čase se obraz výrazně změní k horšímu. Škoda práce a pokud takto někdo „vyrábí obrazy“ je nutné si dát otázku, proč to dělá, zda přiznává, že jde o tisk a podobně….

Toto se objevilo současně s prodejem reprodukcí ve velkých obchodních řetězcích a prodejce u takto „upravených tisků“ a ručním zásahem na povrchu, chce vyvolat dojem ruční práce. Často tyto tisky prezentuje, jako manufakturní výrobu s ručním domalováním, aby svého zákazníka manipuloval a povzbudil ke koupi. Je to hloupost, ale neinformovaný kupující podlehne a z neznalosti prostě koupí spíše (nebo je mu to jedno).

Přemalovaný a prodávaný tisk díla cizího autora, ne tedy svého vlastního díla, které ale jako vlastní dílo je prezentováno, je neetické vykrádání autorství. 

S tiskem reprodukcí vydávaných za originál olejomalbu souvisí v roce 2023 odstrašující kauza člověka v české republice, nemohu napsat umělce – nejde mi to – ale člověka, který cizí autorská díla vytiskl a přemaloval olejovými barvami a hrubě přelakoval. Tato díla pak vydával za svá díla a za taky za pravou olejomalbu, což mu zájemci věřili, aniž by si k tomuto tvrzení vyžádali příslušný doklad, natož doklad k prodeji samotnému. Díla prodával za vysoké částky po celá léta. Postavil na tom svou uměleckou kariéru hyperrealistického malíře, k čemuž si vybudoval falešnou identitu světoznámého malíře a to vše směřoval k tomu, aby se mu dobře manipulovali lidé a byl natolik bezohledný ve svém počínání, že podvedení kupci se nestačili při odhalení divit. Kupovali po celou dobu „olejomalbu“ o čemž byli dotyčným člověkem přesvědčeni, nakoupili si díla za neskutečné miliony korun. Nic netušili. Po letech tisk projevil, doznal změn k horšímu a podvod vyplaval na povrch, najevo se ukázala pravost autorství a nepravost olejomalby a taky podvodné chování a vymyšlená identita dotyčného. Smutná a zavrženíhodná kauza. Smutné je, že dotyčný pokračuje ve své “ kariéře umělce“ pod pseudonymem, který používal. Tato činnost mu nebyla zakázána, podvedení stále čekají na dořešení případu a taky na své peníze, protože tisky nemají žádnou hodnotu, navíc se mění a čas na nich pracuje, vypadají bezcenně.

Možná jste práve toto nechtěl slyšet, ale já mám za to, že třeba o podobných věcech a skutečnostech mluvit. Upozornit tak, na to, že tisk reprodukcí je jedna věc a může takto být prodáván, ale jen jako tisk přiznaný a k tomu s odpovídající adekvátní cenou. Jiná věc je, tisk využít k podvodu.

Víte, vždy záleží kde a za jakých podmínek absolvujete nějaký kurz, lektoři jsou taky lidi, jsou různí, různě nadaní pedagogickými schopnostmi, to je jedna věc.

Pak workshop je dílna, něco jako: pojďte si s námi namalovat obraz!  Zpravidla je to krátkodobá záležitost, není tam dostatek času. Chcete něco namalovat a mít obraz malovaný vlastní rukou a lektor vás vede hlavně k dokončení obrazu v rámci workshopu.

Kurz, to už je jiné, může být i dlouhodobý, tady skutečně záleží na lektorovi a taky na tom, co očekáváte, protože budete-li při teorii projevovat nedočkavost, lektor vám vyhoví a nebude vás obtěžovat mluvením a teorií.

U dlouhodobého kurzu, zejména u akreditovaných dlouhodobých kurzů, žádejte předem informace o obsahu. A při kurzu se stále ptejte a žádejte odpovědi na své otázky…. bez toho se lektor nemusí dovědět co potřebujete doplnit, co vám z teorie nebo z praxe chybí.

Přeji vám hodně úspěchů na vaší cestě umělce.

To je častý začátečnický projev. Nejste sama.

Vaše tahy se zautomatizují proto, že v hlavě převáží myšlenka, která nesouvisí s malováním, starost, radost, to je jedno. Ovládla vás a  sedí vám v hlavě.

A vy své práci věnujete jen část své pozornosti, vaše tahy na jednom objektu, na jednom místě na obraze jsou proto stále stejné, vypadají dobře v jednu chvíli a vás to ukonejší a pokračujete, že je to tak dobře a stále se dál opakujete. Nedokážete usměrnit své tahy, aby byly pestré, odpovídaly prostoru, osvětlení apod. Že se opakujete, až moc, tak to zjistíte až po odstupu od obrazu.

Rada: Vymezte si prostor na obraze a řekněte si, tady to udělám až po tuto hranici takto a tady budu pokračovat, ale jinak. Tady to bude tmavší, tady menší, tady nakloněné, tady osvětlené, tady bude mezera a průhled…..

Všímejte si své práce, dbejte, aby byla autentická, živá, strukturovaná, tonální a prostorově odpovídala motivu. V hlavě musí být jedno soustředění na to, co děláte.

A když to nejde, tak si dejte pauzu, změňte situaci, pusťte si písničku, uvařte si čaj, vyvětrejte a po přestávce se zase zkuste soustředit na práci.

Přestávky a odstupy od obrazu, kdy obraz pozorujete, dělejte častěji.

Ano jistěže. Znovu to probereme.

Ano, když malujeme, často se k jednomu místu vracíme častěji a k dalšímu třeba méně často a něco namalujeme hned jednou vrstvou – jedním položeným tahem štětce.

U začínajícího malíře vyvstává otázka? A to jako mám další tah přes předchozí tah barvou brát jako další vrstvu, jak to mám chápat, já se vracím na jedno místo i několikráte?

A tady je to nepochopení. Při malování vzníká nesčetné množství tahů, jdou přes sebe, mluvíme o dalších vrstvách barvy a nánosech barvy a pod., ale mluvíme o vrstvách pouze z hlediska malování, jako takového. Je to v pořádku a stále není poručeno pravidlo olejomalby. Dnes něco dělám, například začínám podmalbu a ředím jen ředidlem – to je moje počáteční vrstva, je málo mastná, ale chci to tak, aby se mi druhý den dobře malovalo, ředidlo se odpaří a malování pak jde snadněji. Další den pokračuji v práci a chci mít malbu lesklou, tak si přidám do ředidla trošku oleje, tak asi pár kapek do kalíšku. A toto je moje stálé ředění,  zůstávám u něj stále po celou dobu malby a třeba i další dny, povrch je stále živý, domaluji dílo v tomto ředění, to je v pořádku, malba je dokončena při stále živém povrchu malby během několik málo dní jdoucích po sobě. V rámci jednoho ředění. Nic se neděje.

Důležité uvědomění je: Dokud je moje malba živá – jedná se jednu vrstvu z hlediska pravidla olejomalby. To znamená, tahů sem a tam a přes sebe může být hodně, mohou tvořit celou vrstvu malby, i  těchto vrstev může být víc, ale je to všechno živé. Povrch není proschnut natolik, aby se narušil procesem oxidace – schnutím.

Delší a protahovaná doba práce, kdy pár dní maluji a pak týden stojím a nic nedělám, pak něco namaluji a zase stojím víc jak týden, to už může být problém, pak raději přidám do původního ředění pár kapek oleje a ředění je mastnější a já jsem klidnější, dodržuji pravidlo olejomalby.

Ale pokud dílo opustím rozpracované, že si je někdy za měsíc nebo někdy později, třeba za půl roku domaluji a vrácím se k němu až když proběhne v určité míře oxidace, pak je nutné udělat malbu mastnější !!!!

To znamená, přidám do ředění více oleje. Zabráním do budoucnosti popraskání povrchu malby.

To je to pravidlo olejomalby.