Tuhle jsem navštívila jednu malou galerii u nás v Hodoníně. Majitelka je velmi příjemná, personál rovněž. Vkus a výběr děl vynikající. Vysloveně by se dalo říci, že návštěvy této maličké prodejní galerie  mi dělají dobře.

Prohlížela jsem si obrazy od mých oblíbených mistrů. Tu do galerie vstoupil mladý muž. Řekla bych velmi mladý muž z pohledu mé maličkosti. Už to mě potěší. Mladý člověk a umění. Zajímalo mě jaký si asi exponát vybere. Rozhlížel se a očividně něco konkrétního hledal. Zřejmě něco pro někoho a bylo to pro něj důležité.

V jeho očích však rostlo zklamání.  Rozpačitě se obrátil na personál: “ Prosím, nemáte obraz se slunečnicemi? Chci to pro babičku, moc si přeje obrázek se slunečnicemi.“   „Slunečnice, ach to je mi líto, víte tento motiv se dnes již moc neobjevuje, je to takové zprofanované téma,  současní malíři nám již dlouho nic takového nenabídli. Neměl byste zájem, mám tady úžasný obraz s lučními kvítky, opravdu krásný, ten by se jistě taky líbil ?“      Mladík  odmítl. Pro něj měly slunečnice význam, význam hodně osobní. Škoda, pomyslela jsem si. Ten mladík teď půjde asi do velkého nákupního centra a najde tam  slunečnice. Překousne  velkovýrobní úroveň výrobku a zakoupí slunečnicový motiv a bude věřit, že i tak udělá radost své babičce. Ty slunečnice, ty v ní vyvolávají vzpomínky. Jsou pro ni důležité .Vzpomínky na mládí nebo na zahrádku u rodného domku, možná jí je dal kdysi dávno její milý, kdo ví.

Zvláštní postavení mezi obrazy slunečnic mají  Slunečnice od Vincenta van Gogha,  první motivy slunečnic ztvárnil jako volně položené ( 4 obrazy), pak vložil slunečnice do kameninové vázy – z tohoto motivu vzniklo 6 obrazů a následující rok namaloval ještě 3 obrazy se slunečnicemi ve váze.

V. van Gogh, Slunečnice, třetí verze v první řadě slunečnic ve váze

Já osobně mám ráda z van Goghových slunečnic motiv volně ležících slunečnic.

Slunečnice, olej na plátně, 60X100 cm.

Ano jistě  slunečnice Vincenta Willema van Gogha (1853 – 1890) se do historie umění tak zapsaly, že žádné další je nedostihnou.  Žádné další už nebudou takové. To jistě ne.

Ale mohou být jiné a přesto skvělé. Proč je tedy malovat. Slunečnice je krásná, sošná a … hrdá – tohle jsem asi přehnala. Není křehká a něžná, není ani jemná, ani tajemná. Je prostě sama sebou, je svá. Každou chvíli svého růstu je zajímavá, i tehdy, když již opadává. Když se stáčí k slunci a když s večerem kloní  hlavu….

Milí mí přátelé kolegové malujte slunečnice. Udělají radost všem, to je jisté.

Do náhledového obrázku jsem pro Vás vybrala dílo našeho vynikajícího současného malíře, pana Františka Kubiny.