Přišla zakázka, náhlá a se šibeničním termínem, což u olejomalby není dobré. Objednávající chtěla obraz pro příbuznou a ta měla tento obraz dál někomu darovat. Tedy tak. Přes tolik osob a žádná představa mi nebyla sdělena. Měla jsem jen maximálně tři dny na malbu, pak schnutí a závěrečný lak, který taky musí schnout. Bylo nutné rozhodnout jaké vstupující média použiji. To vše mi neumožňovalo si kompozici důkladně promyslet. Čas já potřebuji, potřebuji mít prostě možnost dát tomu trošku nějaký pohyb, děj, velmi důležitá, ale u statického zátiší obtížná věc. Navíc nebyl přímý kontakt se zájemcem. Takto ne, napříště takto ne, hlavně kvůli potřebnému dodržení technologie malby olejem. Byť jsem zvolila jinou cestu než klasiku s lněným olejem i tak olej, potřebuje své.
Mělo by to být v teplejším barevném tónu a mělo by jít o kytici květin. Co je řečeno a není viděno nebo přesně není-li definováno co a jak, tak vlastně nic nevíte, jaká je představa. Jaké květiny nebo jaká váza, klasika volného realismu nebo něco jiného. Nic. A já navíc měla na dodání hotového díla opravdu málo času. Přerušila jsem práci na svých rozdělaných obrazech a zvolila jistotu – luční kvítí.
Luční kvítí se líbí. O tom není pochyb. Tak se stal tento motiv oblíbeným, že se z něj nemohu vymanit. A je to dobře. Dám teplejší podbarvení. Jemné zelenkavé, ale průhledné sklo vázy. Výběr kvítí : volím klasiku – luční bílé kopretiny s trochou svěží červeně vlčích máků a na doplnění modř chrp, to nezklame.
Tak vznikla „Trikolorka“, od začátku jsem začala tento obraz takto nazývat. Podle všeho tyto trikolorky budou oblíbené a budu je malovat velmi ráda a často. Přiklonila jsem se z časových důvodů k jednoduché, souměrné kompozici. Žádná velká hra se světly a stíny, žádný doplňující prvek. Nic co by zpomalilo práci.
Práce mě chytla, bylo to rychlé a zábavné. Od stojanu jsem odcházela až pozdě v noci. Bílá, červená, modrá, dýchl na mě pocit domova. Vůně prosluněné louky. Malovalo se mi vážně dobře, s hudbou a pohodou. Hlavně dosáhnout vzdušnosti, dostatek zelené hmoty musí být vidět i váze. Pozor na průhlednost skla. Mluvila jsem k sobě a zjišťovala, že se slyším a mluvím nahlas.
Tak co ještě, trošku trav na doplnění a něco málo drobných detailů pod vázu. Nakonec i souměrná kompozice se ukázala být v pohodě. Skoro bych řekla , že obraz nese trochu češství – ale to ne, to přeháním. 😂
Kdyby se ale volila česká květina, tak já bych volila bílou luční kopretinu.
