Trikolorka
Přišla za mnou kamarádka, že její kamarádka potřebuje obraz. Náhlá a nečekaná zakázka. Zakázka je vždy příjemná záležitost, ale když máte čas. Ovšem já čas neměla a navíc tahle zakázka měla šibeniční termín, prostě jsem se nechala přesvědčit, že to namaluji v požadovaném čase. A to jsem neměla. Termín nebyla jediná potíž. Chyběl mi konkrétní požadavek, co to mám vlastně namalovat. Kamarádka vlastně zprostředkovávala tuto zakázku, bylo to pro jednu její příbuznou a nedokázala mi říci, co by si příbuzná představovala, neboť ani ta nevěděla, co by to mělo být, ta zase tento dar měla někomu dát k narozeninám a … představa prostě žádná.
Chyběl motiv, chyběla představa o velikosti, chyběla mi informace o oslavenci, zkrátka situace na dvě věci… Navíc jsem měla na malbu tři dny. U olejomalby je čas důležitý.
Dobře, rozhodnutí už padlo, slib je slib. Čas byl největším tlakem, tak rychle, potřebuji určit motiv, vypracovat kompozici, ale fakt nějakou jistou, nemám čas na přemýšlení. Chci tomu obrazu dát vše co znám.
Motiv, požadavek nebyl upřesněn. Je to pro mne poučení, napříště určitě takovou zakázku nevezmu. Potřebuji na práci vnitřní klid. Měla jsem jen jednu informaci – obraz měl být v živých barvách. Hurá, aspoň něco.
Nakonec jsem se s objednavatelkou shodla na motivu. Bude to jednoduchá záležitost, namaluji luční kvítí ve skleněné váze. Klasika nezklame, Stres odchází. Luční kvítí se líbí. Dám teplejší podbarvení. Jemné zelenkavé a průhledné sklo vázy podtrhne jemnost květin. Jednoduché – tak luční bílé kopretiny s trochou svěží červeně vlčích máků a na doplnění modré chrpy. Žádná divokost, to ne, jen atmosféra louky s troškou trav.
Podle bílé, červené a modré barvy květin jsem začala tento obraz nazývat Trikolorka. Přiklonila jsem se z časových důvodů k jednoduché, souměrné kompozici. Žádná velká hra se světly a stíny, žádný doplňující prvek. Nic co by zpomalilo práci. Jen zachytit živost květin.
Práce mě chytla, bylo to rychlé a zábavné. Od stojanu jsem odcházela až pozdě v noci. Bílá, červená, modrá. Provázel mne pocit domova a vůně prosluněné louky. Malovalo se mi dobře. Hlavně dosáhnout vzdušnosti kytice.
Průhlednost zelenkavého skla se povedla. Váza obraz osvěžila.
Tak co ještě, přidala jsem trošku trav a pár drobných detailů pod vázu. Souměrná kompozice se ukázala být v pohodě.
Kdyby se volila česká květina, tak já bych volila bílou luční kopretinu.
Všechno dobře dopadlo, obraz byl přijat a jak jsem se později dověděla, obdarovanému se moc líbil. To mě moc těší. Proto to vlastně maluji.
A co vy, přátelé, co vy rádi malujete? Zkuste si luční kvítí, to nezklame.