
můj příběh malířky
bez škol


Jak jsem se dostala k malování
Není to zas tak dlouho, ale toho roku (2007) jsem byla zcela znejistěná, to se má dcera, vycházející základní školu, rozhodla podat si přihlášku na uměleckou střední školu do Uherského Hradiště. (2007). Má dcera Maruška trvala na svém, měla argumenty, její bratři přidali další. Poslouchala jsem je se zaujetím, má představa totiž byla jiná – gymnázium. Dcera měla totiž krásný prospěch, její volba překvapila nejen mne, ale taky její učitele. Silné argumenty mých synů, Maruščino přesvědčení, že to je to co jí zajímá, nebylo možné jen tak přejít. Mami, měla by studovat uměleckou školu, aby pak v životě mohla dělat, co by ji bavilo. Přemýšlela jsem, znovu a znovu, chápala jsem tu touhu. Já neměla tu možnost volby a o mém snu ani rodiče nevěděli. Jejich představa o mé budoucnosti byla jiná. Nakonec ani přání mých rodičů nevyplnilo, ale to je jiná kapitola mého života. Z ohlédnutí, jak to bylo se mnou, vzniklo rozhodnutí. Ano rozhodla jsem se, musím pomoci své dceři, uskutečnit její sen. Přijala jsem tu volbu a řekla si, že dceru zkusím připravit na náročné dvoukolové talentové zkoušky. Chtěla totiž jít na Střední uměleckou školu do Uherského hradiště. Škola známá a náročná, každý rok se na školu hlásilo mnoho studentů, proto škola měla náročný přijímací dvokolový přijímací systém zkoušek.




Výstavy jsem se tenkrát zúčastnila, měla název „Prvotiny matky se synem“ a konala se v Rychnově nad Kněžnou.. Na výstavu jsem dala několik obrázků malovaných akrylem na kartonu. Bohužel jsem se nemohla osobně účastnit výstavy. Zvědavost mne svírala, jak to dopadne, co mi syn se snachou řeknou až se vrátí z vernisáže výstavy. A bylo to příjemné, celé jejich povídání o atmosféře výstavy. Z mých obrázků byly dva prodány. Lidem se obrázky hodně líbily. Těšilo mě, že mne syn uvedl do světa malířů samouků. Malování se stalo postupně velkým koníčkem, začalo být něčím víc, než oddechovým časem. Za tu první výstavu jsem velmi vděčná. Jako by mi řekla : maluj, jen maluj, když je ti při malování dobře a tvé obrázky se líbí. Dnes už z těch prvotinových obrázků nemám žádný, už dávno odešly ke svým novým majitelům.

Roku 2017 jsem uspořádala velkou výstavu ve své rodné obci, v Rohatci. Popsala bych tu výstavu asi slovy – úžasné a motivující. Děkuji. Mnoho obrazů si rodáci koupili, mnohé si objednali. Bylo to jako dostat medaili. Krásná motivace.


Tak malujte milí přátelé a já vám budu držet palce ….. mějte se krásně.
Skvělé přátelé, dočetli jste můj příběh ! Inspirovala jsem vás?
Mít koníčka je prima věc, mít možnost realizace a možnost aktivního odpočinku, to je vždy přínos v naší době.


Email adresa
Telefon
+420 608 807 804
Adresa
25708 Načeradec