Miluji Moravu a všechno co k ní patří

Slovácko, rodnou vesnici Rohatec a řeku Moravu si uchovávám hluboko v sobě, někde v mém srdci je láska a v hlavěsi chráním  každou vzpomínku… Vzpomínám na toulky kolem řeky Moravy a na lužní lesy kolem. Vzpomínky na krásné dětství. Táta s mámou, můj bratr a jeho kamarádi, stařenka se stařečkem, děcka od sousedů. Domky a zahrádky u Moravy… Do mých vzpomínek patří  taky pes Rek. Od mých 8mi let nám byl parťákem po mnoho let a mazlíčkem v pravém slova smyslu.

Moc ráda jsem se toulala po lese. Tenkrát se děti nebály jít do lesa nebo k rybníku za vesnicí. Nebyl problém přijít domů až s večerem. Kolem Roztrhánek až k Soboňkám a kolem Moravy k Baťáku až na Slovensko. Chybí mi dětské výpravy k Mlýnské, která má dnes již suché dno a málokdo z mladých ví, čím pro nás toto rameno řeky Moravy bylo. Plavba na loďkách a sady kolem, plné starých odrůd jablek. Dny byly plné akčních dobrodružství.  Jak příjemné bylo brouzdat se po lukách, tehdy plné květin. Vozit se na lodičce a lovit čolky nebo plevelné rybky, co tak děti zvládly. Tehdy vznikaly moje první kresby.

Každé jaro jsme jako děti čekaly, až se řeka Morava vyleje z břehů a zaplaví louky. Byl to nevšední pohled. Už to dávno se tak neděje. Jen obrazy vzpomínek mi naskakují, jiskřičky z minulosti, zastřené závojem času. Lužní lesy již nejsou co bývaly. Ale i dnes mi připomínají časy, kdy jsme s tátou veslovali na lodičce až do Hodonína. Po lukách zalitých vodou při jarních a podzimních záplavách a část plavby korytem toku řeky Moravy. Ještě větší radost byla, když vylité vody na podzim zamrzly, to se dalo jet na bruslích pomalu až do Hodonína. Tenkrát jsem netušila, jak moc se mi vryjí do paměti, tyto naše  výpravy. Bratr mi byl nejlepším kamarádem. Uměl všechno, cokoliv jsem si vzpomněla, měl řešení a nápady. Spolu i s tátou jsme zkoumali lužní lesy a břehy Moravy. Tak vznikala má láska k Moravě. Kéž by mi paměť vzpomínky zachovala, bylo to krásné dětství, děkuji…..