Morava a já

10. 01. 2022 | Malba, Život umělce malíře

Morava, má řeka

 

Moravo, lásko má jediná, tak pomalá, až unylá,                                                                                                                                              s jarem, když proud tvého tání, já opět přičtu rok k vlastnímu zrání.

Moravo, lásko má jediná, tak moudrá jsi a vnímavá,                                                                                                                                     pohladím vlnky tvé hladiny a jak oka bych se dotkla                                                                                                                                  a ty hned, dej pozor na mé hlubiny, tam nástrahy  mám, oka.

Moravo – lásko má, jediná,                                                                                                                                                                                  život mi jak tok tvůj plyne a bez ohledu na vše jiné,                                                                                                                                  já beru všechno, všechno co mi dáš řeko má, vždyť já vím, ty dávno už můj vkus  znáš.

 

Koláž z obrázků

K řece Moravě a jejím ramenům chodím stále, obcházím a fotím, brouzdám sem a tam. Toulám se a nechce se mi  zpět.

Tak to je. Cítím se tu skvěle, všude je plno ptačího zpěvu, plno zvuků a  zeleně. Lužní les, je krásný, tak nějak jinak, má svá zákoutí, která se stále mění. Voda je zde tvůrce všeho, voda daruje svěžest a energii, při suchu se všechno ztratí.  Kde je dost vody, je dost zvěře. Kde je voda, je plno zeleně. Nemohu se toho nabažit, prodírám se znovu a znovu na místa, která mám ráda. Propadám se do opuštěných chodeb bobrů a koukám s údivem na druhou stranu, kde bobr, taky s údivem zas kouká na mě. Do očí mi švihají větve a nohy mi oplétá svízel s kopřivou. Každé jaro vítám labutě, mé kamarádky samotářky a s napětím čekám, kolik letos bude mladých. Pozoruji volavky popelavé i bílé, nezbedy veverky, ptáčky zpěvavé a všechno co se pohybuje na obloze nebo mezi větvemi stromů či nad vodou. Vyhýbám se černé zvěři a respektuji jejich chodníčky. A i tak černé stíny vídávám, ale vědí o mě. Srnčího je tu plno, objeví se místy i liška.           Miluji to tady. Co si víc přát. To je můj svět.

To je moje inspirace, to je láska, tady jsoum doma, na meandrech Moravy.

Jsem tu pro vás milí přátelé, na mých kurzech se vám budu věnovat s velkou péčí.

Předávat zkušenosti a lásku k malování mi dává smysl.Pojďte se mnou, povedu vás.

Marie Veselská

Nové články

Přidej se k malířům bez škol.

Nejlepšími motivy jsou vaše motivy. To je nejvíc, co obrazu můžete dát.

Vaše inspirace, vaše vnímání, vaše vidění věcí a souvislostí, dělá obraz jedinečným a originálním.


Teorie nemusí být nuda a ztráta času, může to být objevování nových cest.