Mít doma kousek louky - obraz na zakázku

Je to už mnoho let, přesně to nevím, ale asi tak 12 let. Vždy jsem se k zátiší stavěla jako k něčemu velmi statickému. Bez pohybu a bez života se zdály obrazy se zátiším. Při malování tohoto obrazu, jsem opravila svůj názor.

Přišla za mnou kamarádka Andrea, spolupracovnice v mém zaměstnání a chtěla obraz. To pro mě byla výzva v té době.

Ne z malířského hlediska, ale z hlediska pracovního zařazení, mí spolupracovníci se o mě nezajímali, jen pár nejbližších vědělo, že maluji.   Hlavou mi probíhaly myšlenku, zda je dobře se velmi formálně staženému kolektivu více otevírat. Navíc jsem pracovala ve velké nadnárodní společnosti, každý pracovník byl pozorován, hodnocen a kritizován. To  jací jste v soukromí a uvnitř sebe, to nikoho nezajímalo. Znáte to?

Přijala jsem tuto zakázku s tím, že musím být nad věcí a že si věřím, tak proč ne. Nejsem závislá na tom, co jiní o mě ví nebo neví nebo jak mě vidí a co si myslí. A hodnocení  lidí, je jen jejich věc. To je moje zásada. Každý tu je sám za sebe        a má být sám sebou i v zaměstnání.  Ale přesto se mi zdálo, že vnímám nějaký stín a tlak.

Andrea mi přinesla i foto námětu, inspiraci. Přání bylo i limitováno datem zhotovení – jednalo se o dárek k narozeninám.

Bylo čeho se držet, a to je vždy lepší, když jako malíř vím, co zákazník chce a taky pro koho chce obraz, kdo to je a co je  pro něj důležité.

Formát byl 50×70.

Po stránce malířské to taky byla určitá výzva, tenkrát jsem se květinám nevěnovala, byla jsem zaměřená více na krajinu.  Vše se mění, a vlastně po této zkušenosti se můj přístup k zátiší, ke květinám, jako k motivům, zcela otočil. Od té doby  maluji květiny velmi ráda. Zakázky na tyto květinové motivy vítám…

Pustila jse do toho se svou logikou a krok za krokem jsem se hlídala, abych neopomněla něco závažného. Bylo to více než zajímavé.

Mou snahou je vždy dát obrazu kousek příběhu, aby nebyl jen dokumentárním zobrazením a statickým vyjádřením.

Příběh si divák domyslí sám. Kdo asi přinesl ty květiny, a proč tolik? Odkud je má a proč je jen tak narychlo a neuspořádaně dal do vázy? Asi je takový sám, trošku mimo neuspořádaný, jako ty květiny ve váze, volný a zasněný romantik.

Napadlo mě, že i Andrea je  velmi romantická…… Přesto velmi svá a výkonná. Je schopná, a přesto umí být velmi žensky snivá, výkonná a spolehlivá a i přesto jemná a křehká.