​Kuligow – Vesnice, možná větší vesnice, asi 40 km od Varšavy. Pozvání přišlo zčista jasna z polské strany, na společnou plenérovou výzvu mě pozvala  má kamarádka Michaela Franzová. Neváhala jsem a přijela. Srpen 2018. Krásný to měsíc plný skunce. Cesta tam vlakem byla příjemná a rychlá, až do Varšavy jsme jely přímo, polští přátelé nás čekali a do Kuligowa nás dopravili autem. Prostředí vesnického skansenu bylo neobyčejně příjemné, byly jsme  přívítány a i ubytování bylo překvapením, bylo totiž přímo v areálu skansenu. To umožňovalo být přímo v daném prostředí a to hned ráno, když slunce vycházelo nebo do noci, když už si slunce s měsícem pozdravili a nad Kuligowem zavládla tma. Tento venkovský ničím nenarušený prostor, to byla úžasná inspirace. Krávy brzy zrána vycházely z vesnice, z jednotlivých stavení a ledabylou svou chůzí se jedna k druhé přidávaly, až celé stádo se odebralo na pastvinu za vesnicí. A nebyly to jen krávy s telaty, ale i klisny s hříbaty. Úžasná idyla. Kolem Kuligowa teče řeka Bug, široce se rozlévající, nijak neregulovaná, tvořila krásné meandry obklopené zelení, která zde byla typická pro lužní lesy a nížiny střední Evropy. Mnoho a mnoho vodního ptactva a taky dravců vysoko se vznášejících nad vodami a přilehlými břehy.

Byla jsem fascinována, krásné, opravdu krásné. malovala jsem a malovala… stihnout toho co nejvíce. A to nejen v malování, procházky kolem řeky, koupání v řece s čistou vodou, s písčitým dnem, řeka široce se táhnoucí, nebyla hluboká, proud byl mírný, no prostě užívaly jsme si to. Současně to prostředí mě přenášelo do vzpomínek z děství, kdy bylo naprosto každodenní záležitostí se jít okoupat do řeky Moravy. Současně ten venkovský duch ve mě vyvolával nejkrásnější vzpomínky na babiččino hospodářství. Na následující fotografii jsem s Míšou Franzovou, byla s ní zábava, nasmály jsme se spolu. Pochodily jsme okolí, plavaly v řece, malovaly a užívaly si pozornosti, kterou vzbuzovala. Protože Míša je holka pro každou legraci jak stvořená.Mezinárodní plenér , zde s Míšou Franzovou[/caption]

Plenéru se zúčastnilo mnoho zahraničních umělců, hlavněto byli malíři,  pak  mistři řemesla uměleckého kovářství, řezbáři, z malířství tam byli úžasní akvarelisté, pak i grafik, přicházeli průběžné a průběžně odjížděli. A byli z krajin, na jih a východ od Polska. Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, Rumunsko, Polsko pochopitelně a my z Česka. Úžasní umělci, ocitly jsme se v partě zpívajících umělců, v partě veselý a hrdých Slovanů. Navázání těchto přátelství šlo tak jednoduše a plynule. Já jsem od Polska daleko, polštině moc nerozumím, pouze něco málo, posloužila mi znalost ruštiny, snad poprvé v životě jsem svou ruštinu využila a šlo to krásně. Nebo všichni ji měli na školách, případně jejich jazyk byl ruštině velmi podobný. Úžasné a tak trochu zvláštní pocity jsem měla…..  Viděla jsem krásné malířské práce, velmi pracovité umělce, na nic si nehráli. Rádi o umění hovořili, rádi předvedli, rádi předali svůj kousek kumštu.

Zde se mnůžete na některé z umělců podívat. Jsou to zajímavá videa 🙂 o atmosféře mezi umělci.

Umění není náhoda, je to vážně dřina s duší namíchaná. Pozorovat ty osobnosti jak pracují – malují, jak se chovají k sobě navzájem, jak drží k sobě vzájemnou úctu, úctu nejen osobnostní ale cítila jsem tam i úctu mezi národy, to bylo i pro mne v mém věku, velkým poznáním a poučením. Děkuji Kuligowe a děkuji všem zúčastněným za skvělý zážitek, za poučení a taky za otevření očí.