Polský mezinárodní plenér – Kuligow
Kuligow – Vesnice, kterou najdete asi 40 km od Varšavy. Pozvání přišlo zčista jasna z polské strany, na společnou plenérovou výzvu mě pozvala má kamarádka Michaela Franzová. Neváhala jsem a přijela. Srpen toho roku 2018 byl teplý a slunečný. Těšila jsem se. Cesta tam vlakem byla příjemná a rychlá, až do Varšavy jsme jely přímo, polští přátelé nás čekali a do Kuligowa nás dopravili autem. Prostředí vesnického skansenu bylo neobyčejně příjemné. I ubytování bylo pro nás překvapením, bylo totiž přímo v areálu skansenu v jedné z budov. To nám umožňovalo začít malovat hned po ránu, když slunce vycházelo. Tento venkovský skansen byl kouzelný, plný inspirace. Překvapením pro nás byly volně se pohybující krávy, brzy ráno vycházely z vesnice. Každý den z jednotlivých stavení se do stáda zapojovaly kravičky. Nebyly samy, měly sebou i telata, ke stádu se přidaly kobylky s hříbaty. Úžasná idyla.
Kolem Kuligowa teče řeka Bug, široce se rozlévá, není nijak neregulovaná. Tvořila krásné meandry obklopené zelení, která byla typická pro lužní lesy a nížiny střední Evropy. V rákosí, které poskytovalo skvělý úkryt, hnízdilo neskutečné množství vodního ptactva.
Malovala jsem a malovala. Chtěla jsem tento velmi příjemný pobyt využít co nejvíce. Dopřávala jsem si procházky kolem řeky a koupání v řece s písčitým dnem. Řeka se široce táhla, nebyla hluboká, proud byl mírný, no prostě užívaly jsme si to. Současně to prostředí mě přenášelo do vzpomínek z děství, kdy bylo naprosto každodenní záležitostí se jít okoupat do řeky Moravy. Venkovský kolorit vyvolal ve mě vzpomínky na babiččino hospodářství.
Na plenéru jsem byla s veselou Míšou Franzovou, byla s ní zábava, nasmály jsme se spolu. Prochodily jsme okolí, plavaly v řece, malovaly a užívaly si pozornosti, kterou ráda vzbuzovala. Protože Míša je holka pro každou legraci jak stvořená.
Plenéru se zúčastnilo mnoho zahraničních umělců, hlavně to byli malíři, pak mistři řemesla uměleckého kovářství, řezbáři, z malířství tam byli úžasní akvarelisté, pak i grafik, přicházeli průběžné a průběžně odjížděli. A byli z krajin, na jih a východ od Polska. Bělorusko, Ukrajina, Moldávie, Rumunsko, Polsko pochopitelně a my z Česka. Úžasní umělci. Ocitly jsme se v partě zpívajících umělců, v partě veselých a hrdých Slovanů. Navázání těchto přátelství šlo tak jednoduše a plynule. Já žii poměrně daleko od Polska, polštině moc nerozumím, pouze něco málo. Kupodivu mi posloužila mi znalost ruštiny, snad poprvé v životě jsem ruštinu využila a šlo to krásně. Neboť všichni zúčastnění měli ruštinu na školách, případně jejich jazyk byl ruštině velmi podobný.
Úžasná zkušenost pro mne. Souběžně jsem měla zvláštní pocity. Viděla jsem krásné malířské práce, poznala velmi pracovité umělce, na nic si nehráli. Skromní, srdeční, rádi o umění hovořili, rádi předvedli, co umí a tak předávali dál svůj kousek kumštu.
Zde se mnůžete na některé z umělců podívat ve videích.
Umění není náhoda,
je to vážně dřina s duší namíchaná. Pozorovat tyto osobnosti jak pracují, malují, jak se chovají k sobě navzájem, jak drží k sobě vzájemnou úctu. Děkuji Kuligowe, děkuji všem zúčastněným za skvělý zážitek.
