Lineární perspektiva pro začínající malíře.
Co je lineární perspektiva?
Lineární perspektiva jestředové promítáníí, které se snaží napodobit lidské oko. Cílem je zobrazit názorný obraz předmětu daného sdruženými pravoúhlými průměty tak, aby byl podobný obrazu předmětu vnímaného okem. Perspektivními obrazy jsou například fotografie.
Linie objektů se vzdalují směrem k úběžníkům na linii horizontu, takže vypadají, jako by se zmenšovaly a vzdalovaly se do dálky. Lineární perspektiva je technika kreslení, která dává iluzi hloubky. Jinými slovy, oklame oko, aby uvěřilo, že obrázek před ním je ve skutečnosti 3D, nikoli 2D. Předměty, které jsou od nás dále, se zdají menší, takže je kreslíme menší, abychom vytvořili onu iluzi prostoru a vzdálenosti. Jakmile se tyto objekty setkají s linií horizontu, zmizí v jednom (nebo více) bodech nazývaných úběžník.
Typy lineární perspektivy
Existuje více než jeden způsob, jak vytvořit hloubku pomocí lineární perspektivy. Ve skutečnosti existují tři způsoby: jednobodová perspektiva, dvoubodová perspektiva a tříbodová perspektiva.
Nejdříve si pomocí jednoduchého názorného obrázku zopakujte, jak funguje naše oko. Představte si následně, že se za první svíčkou je mnohem dále další hořící svíčka. Zkuste si uvědomit, pod jakým úhlem by se její obraz promítal na sítnici našeho oka a jak velkou bychom ji asi viděli. No nechci vás trápit, jde mi jen o to, abyste si uvědomili jak probíhá naše vnímání obrazu okolí.
Své okolí vnímáme prostřednictvím paprsků světla, které nám vstupují do očí. Ty se setkávají vždy se stejným bodem v našem oku, kde se následně lámou a promítají na naši sítnici.
Namalovaný obraz však nedokáže dopravit světelné paprsky k našim očím pod různými úhly. Proto je nutné, abychom svou kresbu, či malbu vytvořili tak, jak ji vnímáme poté, co ji zpracují naše oči. K tomu nám pomáhá perspektivní kresba.
Základní prvky perspektivní kresby
Pro pochopení lidského vnímání existují tři důležité nástroje pro perspektivní kreslení: čára horizontu, úběžníky a úběžnice.
Horizontální linie
Přestože je Země kulatá, horizont se nám jeví jako jasné oddělení země a oblohy. Obvykle je zakrytý stromy, kopci nebo budovami a my si toho vědomě nevšimneme. Pouze pohled na oceán nám jasně ukazuje linii horizontu. Horizontální linie hraje důležitou roli. Vymezuje půdu, která pro nás představuje základ. Pokud chceme zprostředkovat trojrozměrnost, musíme vždy použít tento základ jako referenci.
Horizontální linie je vždy v úrovni očí diváka. Diváci však mohou mít různé výšky, což znamená, že výška linie horizontu se posune. Proto se rozlišují tři různé pohledy: pohled z ptačí perspektivy, normální perspektiva (založená na nás samých) a pohled z červí perspektivy.
Úběžníky a úběžnice
Úběžný bod je místo, kde se protínají všechny rovnoběžné čáry a je vždy na linii horizontu. Použití příkladu rovné silnice jasně ilustruje, co to znamená. Představte si ulici s konzistentní šířkou, která se táhne do dálky. Pokud se podíváte přímo na ulici shora, obě strany tvoří rovnoběžné linie. Pokud však stojíte na ulici a díváte se do dálky, zdá se, že se obě linie sbíhají.
Stejně jako u horizontu existují různé perspektivy pro úběžníky. Je však důležité vědět, že obě varianty lze vzájemně kombinovat.
JEDNOBODOVÁ PERSPEKTIVA DVOUBODOVÁ PERSPEKTIVA TŘÍBODOVÁ PERSPEKTIVA
Jakmile je stanoven úběžník, umělec musí jednoduše zajistit, aby všechny linie, které ustupují do dálky, rovnoběžně s linií pohledu diváka – ať už je to řada stromů, linie střechy budovy, lišta podél stropu nebo řady vinné révy – se protínaly v úběžníku. Tyto čáry se nazývají konvergenční čáry.
Dvoubodová perspektiva je užitečná, když se na krychli nebo obdélník díváte ze šikmého úhlu – to znamená, když se divák dívá na roh nebo do rohu. Chcete-li v této situaci správně vykreslit čáry konvergence, nejprve vytvořte čáru horizontu a poté najděte úběžníky na obou stranách rohu krabice.
Třetím typem je tříbodová perspektiva. Tento systém umožňuje kreslit z pohledu červa nebo ptačího pohledu. Tříbodová perspektiva je dvoubodová perspektiva s přidáním úběžníku buď na obloze nebo v zemi. Pokud se díváte nahoru na budovu pod šikmým úhlem, levý a pravý vnější okraj budovy, obvykle rovnoběžné v jedno- a dvoubodové perspektivě, se sbíhají k bodu setkání na obloze. Pokud se díváte dolů, je to naopak. Jako na následujícím obrázku.
Kdo miluje a maluje architektonické scény, má rád náměty z městské zástavby, měl se perspektivou zabývat. Chyba v perspektivě je hned vidět.
A nejde jen o geometrické tvary domů, ulic a podobně, ale o tvary jakékoliv, které se vzdáleností jeví našemu oku jinak než jsou. Zejména při figurálních námětech si dejte na zobrazování figur pozor.
Pro našeho začínajícího malíře je tu jedna dobrá rada, malujte jednoduché náměty s architekturou, tam nejlépe perspektivu uhlídáte a rychleji si případné chyby všimnete.
Jednoduchý příklad dvoubodové perspektivy:
Nezoufejte a trénujte, pokud chcete malovat objekty v různých vzdálenostech a pod různými úhly pohledu diváka, je dobrá příprava na místě. Držím vám palce.
Přeji mnoho radosti při tvorbě.
Jsem malířkou a lektorkou olejomalby a malby obecně. Předávám začínajícím malířům samoukům své zkušenosti malířky, s cílem předat lásku k malířskému umění. Lektorská činnost je velmi naplňující, přináší mi spoustu radosti, ráda ji budu sdílet s vámi.