Inspirace

Velmi ráda se  nechávám inspirovat přírodou, stále mě oslovuje spousta podnětů. Podněty mohou být velmi konkrétní a realistické. Na druhou stranu mohou být velmi imaginární, to jsou ty snové, fantazijní.Inspirací to opravdu začíná. Malíř chce malovat to, co jej osloví, co jej zaujme a chce tento podnět, zážitek, poznání sdělit dál prostřednictvím svého obrazu. Tak to mají všichni umělci, sochaři, hudebníci, malíři, grafici, návrháři, výtvarnící atd.

Vizuální zážitek inspiruje

Každý obraz vzniká na základě silného vizuálního zážitku, který nás inspiruje. Inspirace se promítá do naší vizualizace, ta je takovu naší meditací a vzniká představa. U začínajících malířů chybí postupné zpracovávání a promýšlení inspirace. Převažuje u nich snaha namalovat pouze určitý předmět, věc, osobu, tedy jen ten hlavní motiv, většinou podle předlohy, která se jim sice velmi líbí, ale kterou jen přebírají. A když náměty přebírají, neučí se pracovat s inspirací. A to je špatně. Začínají malovat, aniž by měli potřebu přemýšlet o inspiraci, která přišla.

Fotografické zachycení inspirace, motivu

Když objevíme-li v přírodě krásnou scenérii, není nic jednoduššího, než vzít fotoaparát a scenérii si vyfotit. Fotek může být víc, pořídíme si je z různého úhlu. Tím jsme zachytili konkrétní motiv. Fotky nám pomohou ve chvílích, kdy už budeme mimo to prostředí. Většinou ještě dělám jednu věc, mívám u sebe kartičky papíru a tužku, nic velkého, na ty kartičky si udělám svoji skicu, vizi možného zpracování obrazu. K tomu přidám pár poznámek, vztahují se k motivu a vypovídají o světle, barvách, o čase kdy jsem to místo objevila a podobně.

Jiní malíři nosí s sebou skicák, poslouží jim stejně. Fotky doplňují naši vizualizaci, která není jen o hlavním motivu, nýbrž jde o celou scénu, ve které je hlavní motiv  zasazen. Scéna má světlo, stíny, převládající barevnost, hloubku i vzdálenosti, kontrasty, umístění objektů, náladu veselou, temnou, stísněnou, rozjařenou apod. Naše vizualizace obrazu může být více či méně shodná se  skutečností nebo se rozvíjí dál, například fantazijním směrem. Hlavní motiv obklopujeme naší představou prostředí, které si vytvoříme ve své hlavě. Taky lze hlavní motiv obklopit docela jiným prostředím, než v jakém jsme hlavní motiv nalezli.

Představivost a fantazie

Pak je skupina malířů, kteří mají fantazijní představivost. Fantazijní představy je oslovují natolik, že je nutí, aby tuto inspiraci dali na plátno. To je moment, kdy je potřeba inspiraci uchopit, nepustit ji a přemýšlet o ni. A to je dobře.

Jak pracovat s inspirací, když přijde, moment, že nás múza osloví. Inspirace jen tak sama nepřichází. Musíte inspiraci jít naproti, pokud sedíte doma, nepotkáváte lidi, nevidíte živou přírodu, nezajímáte se o aktuální život společnosti, zážitky nepřicházejí. V tomto malém článečku, vás milí přátelé, chci vyzvat, abyste opravdu své inspiraci šli naproti. Kdo je šťastný mezi lidmi, jiné prostředí nevyhledává, pak jej oslovuje právě život lidí, to čím lidé žijí. Je to široké nevyčerpatelné téma. Kdo má rád lidi, rád mezi nimi prodlévá, tak maluje lidi. Figurální tvorba k těmto malířům patří. Jiný umělec si zase svůj den nedokáže představit bez procházky přírodou, kde se cítí dobře, příroda je mu isnpirací, stále jej oslovuje. Proto jeho obrazy mají přírodní motivy.

Vizualizace

Uchopený nápad zůstává v hlavě, vizualizujeme  si tento podnět a vzniká představa obrazu, tvoříme v mysli celkovou kompozici. Už jsme se chytili, bude z toho obraz.

Zde máte několik vizuálních momentů, které můžete do celkové vizualizace zakomponovat.

Silné kontrasty – Hlavní silné linie – Atmosféra – Dominantní barva – Tmavé tvary proti světlým – Tok světla – Podsvícení, nasvícení  – Teplo, chlad – Pohyb a dynamičnost – Nálada – Zajímavé momenty tvarové – Klid nebo akce – Rozmístění

Všimněte si, že jsou to pojmy, ne věci. Není to například „ strom“ nebo „ květina“. Dobrý malíř začíná výrazným vizuálním konceptem, na kterém je založen obraz.

Vizuální koncept

vizuální koncept je obvykle navržen samotným subjektem, zejména v plenérové ​​malbě, ale stejně snadno můžete na předmět použít svůj vlastní vizuální koncept nebo dokonce začít s vizuálním konceptem v mysli a najít předmět, tj. hlavní motiv, který vyhovuje vaší představě. Moc složité?  Chci říci, že to jde i opačně, jen tak si snít a do snu zasazovat děj, tvořit prostředí za  pochodu snu, dát tomu osoby a obsazení….:)

Máme tedy nápad a začneme ho rozvíjet. Přemýšlíme o něm, představujeme si celé scény. V našich hlavách se rozbíhá příběh, který chceme namalovat.

Dám vám příklad, kolem řeky Moravy chodím stále, můj nejčastější pohled je na hladinu vody. Inspirace vzniká i z každodennosti.

Představy se jen hrnou, mění se a my se zmítáme ve variantách, které vznikají a neustále se mění.  Je třeba naše představy směřovat a konkretizovat v podobu obrazu.

Uvedu další příklad inspirace, taky jsem tento motiv vrbovek míjela roky, fografovala jsem, ale nic, až jednou to přišlo, samo…

Moje inspirace – vrbovky.  Nápad tu byl, trčel v mé hlavě a pak se to všechno rozvinulo. Inspirace se připomněla, začala jsem si s ní hrát. Vznikl obraz – Vrbovky, olej na plátně, 60×60

Uchopte svůj nápad, svou inspiraci, svou představu, svou múzu

Vizualizaci stále měníme a ve svých představách zkoušíme najít tu, která bude pro náš záměr ta pravá. Pak je nutné se zastavit, vzít čtvrtku papíru a naši představu za pomoci nasbíraných vizualizací k motivu, dát na papír. Fotky nám osvěžují paměť. Na papíře vzniká návrh obrazu, skica. Skic může být víc.

Skici se postupně mění ve studie. Ve chvíli, kdy začínají vznikat studie jde o jasný moment tvorby, již jsme rozhodnutí, obraz namalujeme. Námět se v nás chytil a drží nás, už nás nepustí. Obraz začíná žít, zatím na malých čtvrtkách papíru, ale my už víme, nastává chvíle vzít malířské plátno a postavit je na stojan.

   Dále si můžete přečíst:   Kde se bere inspirace 

Ať se daří malování

Maruška