Kde se bere inspirace
Každý z nás je inspirován tím, čím žije. Lidé se ve svých životech neustále někde pohybují, potkávají, jezdí, chodí, navštěvují různá prostředí, slézají hory a překračují řeky. Všechno kolem na nás zanechává stopu, stopu vizuální i emoční.
Pamatujeme si spoustu podnětů z minulosti, jsou to vzpomínky z dětství, ze školy, ze střední a z vysoké, s těmi lidmi jsme byli tam a s tím kamarádem zase tam. Je toho plno a vše je inspirující, vše stojí za zaznamenání, za uložení do naší paměti i té vizuální nebo taky emoční paměti.
Někdo hledá motivy pro svůj obraz na internetu, na pinterestu, instagramu, na facebooku. To je taky možnost, když vybraný motiv povýší na inspiraci, celý motiv pak předělá podle svého a motivu vtiskne svou stopu, dá mu něco ze sebe.
Znám umělce, kteří umí snít, svůj motiv si vysní, vznikají pak díla snová, surrealistická a fantazijní, až pohádková, aj. Vznesou ve svých představách a snech tak vysoko, že jsou najednou hodně vzdáleni od reality… jejich dílo je příběhem neuvěřitelným, zajímavým, dál rozvíjí fantaziji divákovu. Hledáme a hledáme svou cestu a prostředky k vyjádření toho co zažíváme, ať už ve svých snech a touhách nebo ve svém reálném životě.
Co na to plátno namaluji, je kolikrát otázka, která čeká dlouho na odpověď. Ti kteří ráno vstanou a vědí, těch je málo a ne nadarno se přeje umělcům, aby je múza neopouštěla. Má rada zní. zakreslete si své zážitky, nahoďte skicu pro malbu hned v tom okamžiku, kdy múza se vás dotkla. Ten nepatrný dotek, je tak letmý, neopakuje se, nenechte si uniknout inspiraci, to políbení múzy.