Cesta lesem – příběh obrazu.

Plánujete, co zítra, za rok a za dva roky. Plán a sny, plán a skutečnost. Taky jsem zkoušela vše plánovat, plánuji stále, ale kdysi dávno jsem zjistila, že věci se dějí, bez ohledu na náš plán. Život se nám prostě děje. Důležité je, že víme, co děláme a proč. I když se naše cesta stočí úplně někam jinam. Nechť se věci dějí, když víme proč, je vše v pořádku.

Staly se věci – stěhování v roce 2022. Změna je život a já jsem přesvědčená, že to tak má být. Souvisí to s mým příběhem? Určitě, měním sama sebe….

Najednou jsem v jiném městě, jiném kraji, v mnohem vyšší nadmořské výšce… Počasí nestálé, slunce málo. Za to kopců dost, stále kopce a dolů s kopce a zase do kopce. Nejsem na to zvyklá, cítím, že mi chybí teplo, taky mi chybí sucho, což by jeden neřekl, ale je to tak, vyšší vlhkost vzduchu mi nedělá dobře. Zvyknu si, čas je se mnou.

Ale, tak to je a já tu chci být doma.

                            Obraz: Cesta lesem, olej na plátně, 50×50,  

Vyšla jsem si, směr, les na na kopci a za kopcem, krásné zdravé stromy, málo  jehličnanů, krásné listnáče, slunce pálilo. Krásný   den s barvami podzimu. Les voněl vlhkostí mechu, tlejícím listím a vůní hub. Už jen pár týdnů a začne zima. Fotím si krajinu, přemýšlím o změnách, které se mi nyní dějí. Musím se konečně najít, svůj prostor, motivaci, něco jsem těmi všemi změnami ztratila, něco ze sebe, musím to najít.

Mám ve zvyku pobývat v přírodě dlouho, celé dny. Nyní je to jinak, spíš se mi neustále vrací myšlenka na návrat. Jsem nervózní, neznám to tu. Moje orientace v neznámém prostoru selhává, podporuji ji pouze aplikací v telefonu.

Propánajána, proč lezu tam, kde to neznám. Ne, že bych zabloudila, to ne, ale nemám představu, kdy se asi tak vrátím domů. Vždy jsem věděla kolik mám kilometrů před sebou, kdy kam dorazím, kolik mi zbývá času na návrat a teď ty kopce, zkreslují mou představu časové náročnosti. Sednu si na souček, vezmu si koláček… dobrý nápad, svačina mi dodala nadhled, konečně si výlet užívám. Prohlížím si cestu před sebou. Slunce se prodírá lesním porostem a já vidím ty barvy, tak toto si namaluji, jen tak, abych nevyšla ze cviku, abych nezapomněla, kdo jsem …..

PS: tu fotku, podle které jsem malovala obraz Cesta lesem, jsem nějakým nedopatřením smazala, to už se tak stává.