Červená, jako barva, může působit agresivně…..

„UČITELŮM bylo řečeno, aby přestali známkovat práci školáků červeným perem, protože je to „agresivní“ barva. Kde se to stalo, kde jinde než v Americe. Zástupce vůdce opozice v Queenslandu (dotyčného nebudu jmenovat) v parlamentu řekl, že učitelům bylo doporučeno, aby přehodnotili svůj výběr pera, protože to může děti urazit. 

No nevím, zda u nás by se to mělo probírat, naše školství má docela jiné problémy.

Zní to trochu přehnaně, ale existuje studie, která ukazuje, že červená barva může mít negativní dopad na studijní výsledky. A samozřejmě červená barva  má vliv na spoustu věcí dalších, o to tu však nyní nejde.

Problém je spíše v asociaci červené, červenou učitelé téměř všude a všeobecně používají k označení chyb nebo omylů jako „ŠPATNÉ“, než ve skutečnosti, že barva je obecně agresivní.

Jo jo, pamatuji si to, občas jsem měla ve slohu červené moře. A dnešní děti, pokud vím, tak to mají stejně. Snad je někde ve scriptech budoucích pedagogů napsáno, že mají používat červenou.

Mám k používání červené barvy vlastní komentář. Nejdříve byl černý a modrý inkoust, pak i červený. Červený byl výrazný, nebyl vždy k sehnání a stál výrazně víc, používal se tedy mimořádně. Všechno má svůj důvod a vývoj. Pak přišly kuličková pera, opět v podobném pořadí. Vše se opakovalo.

Z dlouhodobého hlediska se zdá, že jediným způsobem, jak to překonat, je, kdyby učitelé důsledně „míchali“ barvy a používali různé barvy místo pouze červené. 

Pokud by neexistovala „standardní barva“, je pravděpodobné, že budoucí generace by tuto asociaci neměly a pokud by byla studie provedena, výsledky by byly jiné.

Pro současné studenty si však nejsem jistá, zda by změna měla okamžitý pozitivní dopad.

Barevné asociace jsou hluboce zakořeněny v naší mysli, často aniž bychom si to uvědomovali.  Asociace vytvořené v dětství se zdají být obzvláště silné. 

…………… jedničkáři červená nevadí…….pochopitelně, ale každý nemůže být jedničkář ve všech směrech, nadání a nenadání jsou různá….

Poznámka tohoto typu, by mě jako rodiče spíše rozesmála, vcelku by mi bylo jedno, že je psána červeně a mé dítě by po letech na tuto poznámku s úsměvem vzpomínalo. Nejde ani tak o barvu, jako o obsah a význam sdělení.

Všechno je o lidech, barva je jen barva, když jsou agresivní jedinci nebo bez špetky empatie, barva už na tom nic nezmění, když to někomu nejde, tak mu to červené moře nepomůže, když to někomu jde, barva mu nevadí. A fakt, že hodnocení žáka může proběhnout i jinak než červeným perem je nám jasné. 

Tak co s ní, s tou červenou barvou ve školství, no necháme ji být, jde o obsah sdělení, komunikaci a vztahy, které hodně závisí na osobnosti pedagoga.