Přímé techniky malby

jsou mladé svou historií, začaly se používat až v 18. století a mají za sebou rychlý vývoj.

Nejznámější přímou technikou je technika zvaná Alla prima.

Alla prima technika

– neboli přímé malování je odvážný způsob, jak malovat, protože je spontánní. Tato oblíbená technika v olejomalbě vznikla mnohem později, je označovaná jako alla prima a objevila se až s příchodem volných přístupů k malbě. Přiřadit období vzniku této techniky není jednoduché. První díla vznikala touto technikou již v 18 století, rozšířením této techniky se dosáhlo i jejího rozvoje, odvážných malířů přibývalo. Nejvíce k rozvoji alla prima techniky přispěli malíři novátoři v polovině 19 století, následný nástup impresionistů tuto techniku pozvedl a dnes je často používanou a oblíbenou technikou.

Autory obrázků jste jistě poznali, van Gogh a Turner. Taky se vydali neznámou cestou nové techniky alla prima, možná jen zkoušeli, hledali nové postupy, nové vyjádření, výsledkem jsou překrásná spontánní díla, která  jsou jedinečná.

, 

Alla prima

je malířská technika, která se v olejomalbě dá popsat slovy “ v jedné vrstvě“, „na jedno sezení“ apod.

Tím se liší od tradiční klasické malby. Klasická olejomalba se striktně drží postupu, kdy další vrstva malby se nanáší až po úplném zaschnutí vrstvy předchozí. Naproti tomu technika alla prima spočívá ve zvládnutí malby na jedno sezení, případně na dvě sezení, což aleje stále v jedné vrstvě. V průběhu malby by neměla vrstva zcela zaschnout. A pokud zaschne, je třeba ji plynule zkombinovat s klasickou malbou. Moc učené že, jednoduše do další vrstvy přidáte při míchání barvy do svého média k rozmíchání menší množství oleje a obraz dokončíte.

Mluvíme o alla prima technice v olejomalbě, proto si musíme pojem schnutí vysvětlit. Olejomalba je mastná. Olej v barvách neschne, ale oxiduje. Oxidace olejové barvy trvá poměrně dlouho. Proto při malbě alla prima se s vrstvou nanesené malby dá poměrně dlouho pracovat, záleží na malíři jaké ředidlo použije. Některé ředící rozmíchávací prostředky jsou sušící a některé dobu schnutí prodlouží.

Metoda práce v alla prima

Můžeme malovat mezi objekty a kolem nich, tak aby okraje, hrany zůstaly ostré. Malba se plánuje již ve fázi skicování a ve fázi dalších studií. Malíř musí znát další krok, další tón atd.

Pak můžete malovat tzv. mokrým do mokrého, musíte mít lehký štětec a lehkou ale jistou ruku, nanášíte na mokrou barvu další vrstvu velmi jemně, bez tlaku na spodní vrstvu. 

Další metodou je malba na odsátou plochu. Vezmete hadřík a nebo taky ubrousek, noviny apod. a jemně papír přiložíte na malbu, zvednete a tím odeberete určitou část barvy z vrstvy, na témže místě můžete dále malovat nebo přemalovávat.

Na rozmíchání barev a k dosažení určitých vlastností barev používáme ředítka a další chemické látky

Ředidla, oleje, gely a  vosky, sikativy, pasty. Některé látky schnutí zrychlí, jiné naopak zpomalí, jak už    jsem výše napsala. Každý z malířů pracuje  jiným způsobem, do barev přidává tedy i jiné média na ředění, tak aby byl schopen svou malbu zpracovat v tom čase, který potřebuje a rychlostí jakou potřebuje.        Dobu schnutí i rychlost schnutí může pomocí přídavných látek případně prodloužit. Nyní jsme si vysvětlili, proč je možné pracovat technikou alla prima.

Nyní více k technice alla prima z hlediska stylu

Protože máme-li pracovat rychle, pak asi nebudeme chtít pracovat na jednom obraze měsíce.                  Alla prima styl se využívá již více než jedno, možná celá dvě století. Zhruba po tuto dobu začaly vznikat díla velmi spontánní, znakem je volnost projevu, detail není úplně prvořadým prvkem, vznikly nové malířské směry, právě díky uvolněnosti projevu. Studujte malíře, prohlížejte si jejich díla, choďte na výstavy, hledejte zhruba styl, který vás osloví a budete jej považovat za ten, kterým by vám vyhovoval.

Na druhou stranu, detail, u velké skupiny malířů, své pozice neztrácí. Jsou to malíři realismu, hyperrealisté, fotorealisté apod. Tito malíři využívají taky techniku alla prima, techniku si přizpůsobili a v jedné velmi jemné vrstvě malují hyperrealistická díla, téměř milimetr po milimetru. To pro ně znamená vědět s určitostí a jistotou jaký tón barvy, kdy použít.  

Malíř by měl být schopen pracovat vědomě, měl by mít zvládnutou kresbu, skicování, kompozici, barevnost, perspektivu a další dovednosti, jednoduše řečeno měl by vědět co bude malovat, jak to bude malovat. Je potřeba určitá odvážnost, řízená vědomostmi.

Jak to vše zvládnout? 

Procvičováním a poznáváním. Zcela nejdůležitější je pečlivé plánování obrazu. Malíři si vytváří svůj postup, postup zahrnuje kroky jako je hledání motivu, přípravné studie, podkresba a podmalba až po finální zpracování obrazu.