Principy návrhu kompozice

 Někdo skládá, druhý komponuje, třetí vytváří koncept, jiný organizuje sled, další režíruje děj na obraze. Jde o tok prvků, skládáme je a vytváříme kostru obrazu, v níž jsou zahrnuty fyzické a abstraktní tvary. Spojujeme všechny klíčové tmavé tvary a světlé tvary dohromady.

Toto je jeden z nejdůležitějších principů návrhu, kterému je třeba porozumět.

Když mžouráme na obraz se silnými světlými a tmavými místy, rychle vidíme jejich oddělení.

Hodnota, která je nejvíce propojená, světlá nebo tmavá, drží design pohromadě. 

Kompozice nemusí být tvořena silným kontrastem světla a tmy. Přechody mohou být více propojené a jemnější. Pro nás jako umělce je to prostě způsob, jak udržet všechny části našich obrazů v pohybu podle jednotného plánu.

Stíny poskytují větší jasnost pohybu světla…

Dominance/Důraz/Zaměření

Také známý jako ohnisko  – oblast na vašem obrazu, kterou chcete, aby divák nejvíce ocenil.

Jedna myšlenka, kterou umělci sdílejí drtivě, je, že dopad malby na diváka je silnější, pokud je jedno téma dominantní. Stejně jako může být spojování tmavých nebo světlých tvarů silnější než nahodilé nesouvislé rozptylování tvarů, tak je tomu i u jedné dominantní oblasti zájmu ve srovnání s více oblastmi.

Jedno ohnisko přináší jasnost a zaměření, což může pomoci zaujmout diváka, protože má pocit, že rozumí tomu, co se od něj očekává.

…vyberte si jeden jako dominantní předmět, ne oba.

Pokud jste například na poli a zároveň vidíte úchvatně krásné stromy a dramatickou oblohu, která se stane jednou za život, vyberte si jeden  dominantní objekt, ne oba.

Rozhodnete-li se zdůraznit krajinu, můžete za stromy umístit několik zajímavých mraků, ale tyto mraky jsou pouze oporou, která ke stromům přitahuje pozornost, nikoli něčím, čeho si divák všimne se stejným nadšením jako stromy. A naopak.

Sky Tip – pokud se stane dominantou obloha, možná budete chtít použít ¾ plátna (nebo podkladu) pro oblohu a ¼ plátna pro krajinu – nebo dokonce téměř žádnou krajinu.

To neznamená, že nemůžete nebo   byste nikdy neměli mít více než jedno centrum zájmu. Ale na jedno jedno téma se zaměřte intenzivněji než na ostatní oblasti zájmu.

…to vše může podpořit střed zájmu a vést oko diváka tam, kam chceme, aby šel.

Jednota/Rozmanitost/Harmonie

Připadají vám všechny části kompozice, jako by k sobě patřily, nebo vám něco připadá zaseknuté nebo trapně nemístné?

Je mnohem snazší poukázat na to, když něco není v harmonii, než popsat, jak má harmonický obraz vypadat.

Když je obraz kompletní – není třeba nic přidávat ani měnit – pak je harmonický.

Chceme navrhovat naše obrazy se spoustou různých textur, změn teploty barev, kontrastů světla a stínu, barevných posunů, tlustých a tenkých barev – něco, co rozbije monotónnost.

Když máme příjemnou rovnováhu jednoty a rozmanitosti, obsahuje oblasti, které vyžadují divákovu pozornost, a další oblasti, které umožňují divákovi odpočívat.

Mějte na paměti, že rovnováha je z velké části založena spíše na pocitu. Pokud máte pocit, že něco není v pořádku, nebo vaše oči cítí, že je to nevyvážené, opravte to. Jak? Posuňte věc do středu, na stanu nebo jinam, prostě na jiné místo, kde by se vám věc líbila.

Kontrast

…neexistuje žádné omezení v tom, jak můžeme v našich obrazech vytvořit kontrast.

Kontrasty mohou zahrnovat velké a malé tvary, tmavé a světlé hodnoty, tvrdé a měkké okraje, negativní a pozitivní prostory, hrubé a hladké textury – neexistuje žádné omezení, jak můžeme v našich obrazech vytvořit kontrast.

 Kontrasty jsou jedním z nejčastěji používaných principů designu.

Pohyb a rytmus

Obvykle chceme, aby se divák potuloval po našich obrazech. Ať už máme jedno nebo více ohniskových bodů, naším cílem je, aby celý obraz diváka zaujal.

Stejně jako rytmus nebo „doba“ v hudbě je pohyb v malbě vytvářen pomocí prvků, jako je čára, tvar, textura nebo tahy štětcem v pravidelném vzoru, které pohybují očima diváka v choreografickém uspořádání – jako tanec.

Místní tón

Střední hodnota bude blíže buď světlé nebo tmavé hodnotě a jedna hodnota bude dominovat.

Tento efekt je dost často využíván.

Efekt vyrovnání

Se používá u obrazů, kde neexistuje žádná konkrétní oblast zájmu nebo ohniska. Tyto malby se zaměřují spíše na stimulaci účinku než na vytváření poselství, příběhu nebo místa.

Jde o textury, pohyb a psychologický efekt, který to má na diváka.     

  

 

Pokračování článků o kompozici hledejte v novém článku Skladba V.