Vratič

Jde o tu žlutou kytku v popředí. Spíše je to kvetoucí bylina, ale zajímavá. Do vázy si vratič netrhám. Je spíš vhodný do podzimních aranžmá. Má zvláštní vůni a odpuzuje hmyz. Mně je velmi sympatický, kvete dlouhé měsíce, od léta do pozdního podzimu. I malé mrazíky ignoruje a neztrácí svou krásnou žlutou barvu. Mám vratič ráda, na podzimních procházkách vidím, jak oživuje krajinu. S maminkou jsme vratič trhávaly a sušily, abychom měly zastoupenou žlutou barvu v podzimních aranžmá na dušičky. Každý podzim maminka vařila z vratiče mast, říkala, že je dobrá na revma. Vzpomínám, že jednou si pro mast přišla sousedka, že malý, totiž její syn, že má roupi. Jestli vratič pomohl, to už si nepamatuji. Ano, je v něm nostalgie minulých časů a vyvolává vzpomínky.  

Podmalba

Já vratič někdy využívám proti komárům, kterých je u nás někdy mnoho a když je vratič po ruce, udělá dobrou službu. Je to léčivka a trošku taky jedovatka, když se neví, jak s ní zacházet. Zajímavý, žlutě kvetoucí, vratič se jen tak nedá přehlédnout. Září na místech, kde kytku moc nečekáme. Má rád neošetřované louky, úhory, místa mezi křovisky a zdobí okraje cest.

Žlutým kvítkům zakrněly okvětní plátky, zůstaly středy a ty jsou podobné drobným knoflíčkům seskupeným při sobě, pevně, jakoby říkaly, to nevadí, že nejsme krásnou křehkou květinou, my víme proč tu jsme.Věděli to i naši předci. Jeden z výkladů českého názvu má svůj původ v lidových pověrách, které vratiči přisuzovaly čarodějnou moc. Podle nich pomáhá k šťastnému návratu z cest domů, k vyléčení nevěry a návratu k milované osobě.

Druhý odvozuje jeho název ze zvracení, které po nadměrném požití vratiče mimo jiné nastává. Český druhový název je překladem latinského druhového názvu. Lidově se vratič v češtině též označuje jako:  balzámová kopretina, brátnička, brátvička, bylina červopudná, cicvár, cicvár obecný, cicvar polný, davič, divý cicvár, atd.

A kde je příběh obrazu – jak tak chodím, patří některé cesty, stromy a byliny spolu s kvítím tak nějak ke mně, k mému vnímání domova. Máte to taky tak, jak vnímáte domov, připomene vám domov třeba vůně květiny?

Obrázek jsem nerámovala, stále je se mnou. Nebyl malován na výstavy, nebyl malován ani pro kupce. Byl malován pro mou vzpomínku, malován ve chvíli nostalgického vzpomínání, čas se nezastaví a spoustu krásného se nevrátí. 

Vratič – obrázek občas vyberu ze skladovacího boxu a dívám se na pohled přes louku. V té louce vidím kráčet ženu, v ruce má košík na bylinky, pytel na trávu pro králíky a srp. Jde proti slunci a posouvá si šátek do čela, aby jí slunce nesvítilo do očí. Najednou se otočí…. obraz se mění a já se opět zpřítomňuji, děkuji ti mami….