Každý obraz vypravuje příběh nebo má svůj příběh vzniku. To víme. Tento obraz je druhou variantou jednoho mého motivu, původní obraz se jmenuje „Cesta domů“, stal se již rodinným  majetkem a už jej na výstavu nedávám. Druhý obraz, o kterém vám vyprávím tento příběh, je menší a dala jsem mu podobné jméno: „Cesta k domovu“. Jak to vzniklo, můj obraz se na jedné výstavě moc líbil!? S odstupem času, nevím jestli to opravdu tak bylo. Prostě mi zavolal jeden návštěvník mé výstavy a chtěl namalovat druhou Cestu domů, jen chtěl, aby obraz byl menší. Vyhovím, proč ne, zvláště když zájemce tak krásně mluvil o mých obrazech. Všechno se nějak otočilo, zájemce nezajímalo jak pokračuje malba, nezajímalo ho ani, že obraz by mohl vidět a stále mě zval na schůzku – rande. Zakázka byla záminkou, dostat se blíž ke mně. Pochopila jsem to dost pozdě, protože, prostě toto nečekáte. Nikdy bych neřekla, že něco takového se mi může stát . Není mým cílem se vám tu svěřovat se zvláštními životními zážitky, ne, nebojte se. Ale je to příběh tohoto obrazu, patří to k němu.

Jo muži, jak já vás neznám nebo znám, stále je s vámi zábava . Odmítnutí z mé strany, znamenalo odmítnutí obrazu, který již byl dokončen, ale tento mů „ctitel“ jej ani nechtěl vidět.  Opravdu. Příběh pokračoval a dala by se o tom napsat povídka, ale obrazu se to již vůbec netýkalo.

Původní zakázka se zvrtla v návrh tak osobní, že odmítnutí z mé strany bylo jen logické.

Ovšem velké EGO dotyčného odmítnutí neuneslo. Zakázka se nenaplnila, obraz mi zůstal.

Poučení ? Asi to tak je, muži jsou muži, ženy jsou ženy, máme své kličky a nástrahy a netušíme s čím na nás druhá strana přijde. A druhé poučení, vezmi si příště na každou zakázku aspoň zálohu na materiál.                                                                                                                                                               

Říkala jsem si, tak milý obrázku, zůstaneš chvíli se mnou, nebojím se, on si tě někdo najde a pokud budeš chtít se mnou chvíli zůstat, budu ráda, protože já jsem ráda, když se mnou mé obrazy zůstávají nějakou dobu, než se rozloučíme.

Abych to dopověděla. Obrázek „Cesta k domovu“ u mne oravdu dlouho nezůstal. Poté co jsem obraz prezentovala na sociálních sítítch si obraz obratem si našel svou novou majitelku.

Tím příběh tohoto obrazu nekončí, bude se dál odvíjet a svůj příběh bude sdílet s někým, kdo si jej vybral.

Každý obraz si jednou svého majitele najde.