Cesta k domovu
Každý obraz vypravuje příběh, popisuje děj, je málo nic neříkajících obrazů, ale každý obraz má svůj vlastní příběh svého vzniku. A tyto osobní příběhy obrazů jsou mnohdy velmi zajímavé.
Tento obraz je druhou variantou jednoho mého motivu. Původní obraz se jmenuje „Cesta domů“, stal se již rodinným majetkem. Druhý obraz, o kterém vám vyprávím tento příběh, je menší. Má podobný název – Cesta k domovu.
Jeden můj obraz se na jedné výstavě líbil jednomu zájemci, vzal si na mne telefon. Po skončení výstavy mi tento muž zavolal a objednal si obraz, menší kopii obrazu Cesta domů. Vyhovím ráda, proč ne. Zájemce v telefonu krásně mluvil o mých obrazech. A zdálo se, že to bude příjemná zakázka pro příjemného zájemce.
Všechno se však nějak otočilo. Pán se nijak nezajímal jak pokračuje malba a stále mě zval na schůzku – rande. Jeho společnost nebyla nepříjemná. Ale já neměla zájem o osobní setkávání. Zakázka byla hotová, pán chtěl však docela něco jiného. Co myslíte, já řekla ne. To bylo něco, co vůbec nebyl schopen unést. Podle toho se zachoval.
Nikdy bych neřekla, že něco takového se mi může stát 
. Není mým cílem se vám tu svěřovat se zvláštními zážitky tohoto druhu, ne, nebojte se. Ale je to příběh tohoto obrazu, patří to k němu. Když si na tento obraz vzpomenu, tak se musím usmívat.
. Není mým cílem se vám tu svěřovat se zvláštními zážitky tohoto druhu, ne, nebojte se. Ale je to příběh tohoto obrazu, patří to k němu. Když si na tento obraz vzpomenu, tak se musím usmívat. Jo muži, jak já vás neznám nebo znám, stále je s vámi zábava . Odmítnutí z mé strany, znamenalo odmítnutí obrazu, který již byl dokončen, ale tento mů „ctitel“ jej ani nechtěl vidět. Moc se ho dotklo mé odmítnutí. Tak k čemu obraz. Vážení, já se opravdu moc snažila, aby odmítnutí nebolelo.
. Odmítnutí z mé strany, znamenalo odmítnutí obrazu, který již byl dokončen, ale tento mů „ctitel“ jej ani nechtěl vidět. Moc se ho dotklo mé odmítnutí. Tak k čemu obraz. Vážení, já se opravdu moc snažila, aby odmítnutí nebolelo.Příběh pokračoval a dala by se o tom napsat povídka, ale obrazu se to již vůbec netýkalo.
Zakázka se tedy nenaplnila, obraz mi zůstal. Byla jsem s ním spokojená, stále mi vyvolával úsměv na tváři svým příběhem.
Poučení ? Asi to tak je, muži jsou muži, ženy jsou ženy, máme své kličky a nástrahy a netušíme, s čím na nás druhá strana přijde.
A druhé poučení, vezmu si příště na každou zakázku minimálně zálohu na materiál. Napadlo mě, co by tak řekla například cukrářka, kdyby se jí stalo totéž. Aha, ano,máte pravdu. Taková cukrářka je chytřejší, ta dávno bere zálohy.
Jse ráda, když se mnou mé obrazy zůstávají nějakou dobu, než se rozloučíme.
Obraz „Cesta k domovu“ u mne dlouho nezůstal. Poté co jsem obraz prezentovala na sociálních sítích, si obraz rychle našel svou novou majitelku.
Příběhy obrazů, jsou tu se mnou, i když už obrazy odešly za svými novými majiteli.
Někdy jsou úsměvné, někdy poučné a jindy mi připomenou, jak krásný nebo smutný umí být život.
