Vláda ticha

autor: | 16. 01. 2023 | Příběh Vláda ticha

Na slepém rameni řeky Moravy, kde tok koryta se mění v mokřad, je překrásné místo, zvláštní prostor. Krásná tichá laguna, naplněná zelení rozličných travin, plevelných křovin, rozkládajících se kořenů a kmenů padlých  stromů. Křoviny s drny travin tvoří malebné bludiště. Volná voda bez zeleně se střídá s bažinatým porostem. Málokdo se sem dostane, nevede sem cesta a hlavně nikdo sem nesměřuje, kdo by se brodil a prodrápával se skrze zelené houští. Suchá noha nemá šanci, museli byste mít rybářské brodící kalhoty a boty do vody. Nebo byste museli skákat po padlých kmenech stromů, po pevných trsech travních ostrůvků, jako to dělám já. No ale už dávno nejsem mladice, přesto to tady miluji, stále objevuji a obdivuji.

Jednou v létě jsem se sem náhodou prodrala přes mohutnou bránu zeleně a zůstala jsem jako u vytržení na tomto místě celé odpoledne. Nade mnou se rozkládaly větve stromů, které bránily světlu plně vstoupit do prostoru. Vznikla tajemná stínohra, světlo a stíny, kontrasty tmavé zeleně a hlubokých stínů si hrály s průniky slunečních paprsků, světelné odlesky vody, mihotavé třepotání prosvětlených listů, to všechno mě okouzlovalo a nedalo mi odejít.

 

Tiše jsem seděla na starém tlejícím kmeni zpola potopeném ve vodě. Kmen byl obrostlý travinami. Už dlouho jsem měla mokro v botách, kalhoty od bláta a v tom horku letního dne jsem byla celá zpocená, ale nevadilo mi to. Slunce je u nás v létě silné, pot rychle usychá a voda se odpařuje viditelnou rychlostí.

Ticho, jen ticho a opar zvedající se nad vodou a taky neuvěřitelný klid, ani lístí se nehýbalo, ani stéblo trávy se nepohnulo. To zvláštní ticho v tomto prostoru bylo opravdu tím, co mne tak zaujalo, chyběly tu běžné zvuky lesa, přestože nahoře si vítr pohrával s větvemi, nebylo slyšet nic víc než jen jemný šelest. Kde jsou ptáci, kde je jejich zpěv. Jak to, že nikde není žádný z brodivých ptáků, že tu nešplouchají malé rybky ani žádná jiná obojživelná drobotina. Až později mi došlo, že důvodem ticha bylo poledne, to horko, zvířátka, ptáci a vodní živočichové odpočívali, vyhýbali se tomu letnímu horku, šetřili své síly.

Když se slunce sklonilo k obzoru, ptáci se opět rozezpívali, voda se zčeřila žbluňkáním vodní drobotiny a šum ve větvích ožil všemi dalšími zvuky. Krásné místo…..

Fotek jsem udělala nesčetně. Následně mi posloužily jako náměty pro malování.

Mockrát jsem se sem vracela, hojivý klid mi dělal dobře a dopřával mi snít.

Později vznikl obraz, který jsem nazvala Vláda ticha, olejomalba, 60x60cm.

 

Osobní Fotografie

Marie Veselská

Malíř  a  lektor

Jsem tu pro vás milí přátelé, na mých kurzech se vám budu věnovat s velkou péčí.

Předávat zkušenosti a lásku k malování mi dává smysl.

Pojďte se mnou, povedu vás.