Okamžitý nápad

Viděla jsem super nápad. Líbilo se mi to a chtěla jsem si to zkusit. A pak, byla to taková výzva pro mne, už dlouho jsem si neudělala něco akrylem.

Bude to překvapení pro kamarádku. To dělám často. To máte tak, chcete něco zkusit, trénovat novou techniku, máte nápad na vyzkoušení a nechcete, aby ta práce, až ji doděláte, vyzněla  vniveč a obraz, byť jen studijní neměl uplatnění. Tak to udělám pro někoho konkrétního a dotyčného tím dílem obdaruji. To jsem já.

Trénovat portréty je složité, můžete si zkusit vzít jako předlohu fotku nějaké hvězdy VIP. Ale jak říkám, pak hotové dílo zůstane u vás. Obraz se povede, ale stojí v ateliéru. To já nechci, chci aby každý z mých obrazů měl svého majitele, někoho, komu přinese úsměv na tvář. Obyčejně se s někým domluvím, že použiji jeho fotografii pro nějakou práci a pak tu práci mu daruji. Lidé jsou zaskočeni, překvapeni, ale většinou dostanu  souhlas. Přijde mi to takto lepší.  No, a já mám své přátele ráda. 🙂

Ano bude to překvapení a pro Marunku.

Marunka, Mařka, Maruna – ano, to je ona a  tak jsme jí ve škole říkali. Fotku jsem získala z facebookového profilu :).  Bude to portrét. Maruna není konzervativní, je otevřená a spontánní, volná ve svém rozhodování a stojící pevně na zemi. Vždycky taková byla a byla a je to její přednost. Přesně ten typ, pro který se tento dárek hodí. Známe se opravdu dlouho, chodily jsme spolu do stejné třídy základní školy.  Dlouhé roky nám organizuje setkání vrstevníků ze školy. Je takový stmelovatel  nás všech, co jsme se rozptýlili do všech stran.

Prostě, chci jí udělat radost, tak nějak poděkovat. A myslím, že v tomto případě se jí nemusím ptát, zda ji mohu portrétovat :).

Jdu do toho.

OSB deska – 12mm tloušťky. Z jedné desky vzniklo 8 ks pracovních ploch nebo chcete-li,  bude z toho 8 ks obrazů  60×60 cm. To je dobré skóre. Následně jsem všech 8 kusů osmirkovala. Určitě se mi jednou budou hodit k dalším projektům. Bude to akryl, rychle schnoucí médium. Pro jeho rychlé schnutí akryl moc nepoužívám, ale pro tento účel se perfektně hodí. A potřebuji už jen hrubší štětce na akryl, nemusí to být bůhvíco, vodu a  lak rozpustný ve vodě.

V tuto chvíli to vypadá, že o nic nejde. Ale jde fakt o hodně. Tahle chvíle se opakuje, stále  a stále dokola, nejsem dost otrlá, abych ji už konečně měla psychicky zmáknutou. To stojíte před stojanem, kouká na vás prázdná  plocha a ačkoliv si myslíte, že víte, tak nevíte. Nevíte. Dostaví se deprese, malá nebo velká.

„Nestůj v té stojaté vodě, udělej to rozhodnutí,“  jako bych  tátu slyšela. Vždy, když jsme si nevěděli rady, tohle říkal: „Stojatá voda začne dřív nebo později zahnívat a smrdět, když hned uděláš rozhodnutí, něco se děje. Rozhodnutí může být i mylné, ty to zjistíš až ho uděláš, jinak ne. Pamatuj rozhodnutí jdou za sebou a vždy máš možnost svůj chybný krok hned opravit, nasměrovat.“ Jo táta. Jeho slova mi zní v uších a první tah štětcem je tu. Akryl, kryje skvěle a rychle schne, každá chyba se dá opravit. Jako bych tohle nevěděla, ale stejně. Jak se práce rozběhne, je to už dobré. Začalo to být zajímavé, bavila jsem se. Paráda. Tak to mám ráda.

Práce pokračovala rychle. Nehnula jsem se z ateliéru. Nechtěla jsem tok práce přerušit.            Má představa se naplňovala každým tahem štětce. A já ten proud plynulosti chtěla využít. Ano, toto jsem chtěla, nic formálního a klasického, nic fádního a očekávaného – jsem spokojená.

Z plochy OSB desky na mě kouká kamarádka ze školních let – Maruna…..