Okamžitý nápad

Jdu na to

Viděla jsem super nápad. Líbilo se mi to. 

     Stojí mi to za to, trošku vás  napínat. A pak už dlouho jsem si neudělala něco akrylem.

     Bude to překvapení pro kamarádku. To dělám často. To máte tak, chcete něco zkusit, trénovat novou techniku, máte nápad na vyzkoušení a nechcete, aby ta práce, až ji doděláte, vyzněla  vniveč a obraz, byť jen studijní nemá uplatnění. Tak to udělám pro někoho konkrétního a dotyčného tím dílem obdaruji. To jsem já.

          Trénovat portréty je složité, můžete si zkusit vzít jako předlohu fotku nějaké hvězdy VIP. Ale jak říkám,  pak to  hotové dílo zůstane u vás. Obraz se povede, ale stojí v ateliéru. To já nechci, chci aby každý z mých obrazů měl svého majitele, někoho, komu přinese úsměv na tvář.

        Obyčejně se s někým domluvím, že použiji jeho fotografii pro nějakou práci a pak tu práci mu daruji. Lidé jsou zaskočeni, překvapeni, ale většinou dostanu  souhlas. Přijde mi to takto lepší.      A pak já mám své přátele ráda. 🙂

 

 Ano bude to překvapení a pro Marunku.

 

     Maruna – ano to je ona a  tak jsme jí ve škole říkali, Fotku mám z facebookového profilu 🙂 Bude to portrét. Maruna není konzervativní, je otevřená a spontánní. Přesně ten typ, pro který se tento dárek hodí. Dostane dárek,  známe se  dlouho, chodily jsme spolu do stejné třídy.  Dlouhá léta se angažuje v organizování setkávání  vrstevníků ze školy. Je takový stmelovatel  nás všech, co jsme se rozptýlili do všech stran.

     Prostě, chci jí udělat radost. A myslím, že v tomto případě se jí nemusím ptát, zda ji mohu portrétovat :).

 Jdu do toho.

 OSB deska – 12mm tloušťky. Z jedné desky vzniklo 8 ks pracovních ploch nebo chcete-li,  bude z toho 8 ks obrazů  60×60 cm. To je dobré skóre. Následně jsem všech 8 kusů osmirkovala. Nechci žádné třísky v rukou.

Médium : jak jsem již uvedla bude to akryl, rychle schnoucí médium, pro jeho rychlé schnutí akryl moc nepoužívám, ale pro tento účel se perfektně hodí.

A  dál bude potřeba : už jen hrubší štětce na akryl, nemusí to být bůhvíco,  vodu a na závěr, lak rozpustný ve vodě.

 

V tuto chvíli to vypadá, že o nic nejde. Ale v tuto chvíli jde fakt o hodně. Tahle chvíle se opakuje, stále  a stále dokola, nejsem dost otrlá, abych ji už konečně měla psychicky zmáknutou. To stojíte před stojanem, kouká na vás prázdná  plocha a ačkoliv si myslíte, že víte, tak zjišťujete, že nevíte. Nevíte. Dostaví se deprese, malá nebo velká. 

 

     „Nestůj v té stojaté vodě, udělej to rozhodnutí,“  jako bych  tátu slyšela. Vždy, když jsme si nevěděli rady, tohle říkal: „Stojatá voda začne  dřív nebo později zahnívat a smrdět, když ale uděláš rozhodnutí, něco se děje a  ukáže-li se to jako nesprávné, můžeš to rozhodnutí vždy opravit a změnit  ho dalším rozhodnutím……..“

Zní mi jeho slova v uších …a první tah štětcem je tu. Akryl, kryje skvěle a rychle schne, každá chyba se dá opravit . Jako bych tohle nevěděla, ale stejně …..znáte to, je to chvění kolem žaludku… přešlo to uf. Jak se práce rozběhne je to  už dobré. Začalo to být zajímavé, bavila jsem se ….. Paráda. Tak to mám ráda.

       Práce pokračovala rychle. Nehnula jsem se z ateliéru. Nechtěla jsem tok práce  přerušit.  Má představa se naplňovala každým tahem štětce. A já ten proud  plynulosti chtěla využít. Ano ,  toto jsem chtěla,  nic formálního a klasického, nic fádního a očekávaného – jsem spokojená.                                                                                                                       Z plochy OSB desky na mě kouká Maruna…..